Pro jarní výlet by se dalo najít příhodnější počasí. Nad liduprázdným nástupištěm v Nové Bystřici poletují sněhové vločky a naše cesta nezačíná hladce ani v jiných ohledech. V pátek 10. dubna čekáme na příjezd prvního vlaku „všední“ éry, který vyrazil z Jindřichova Hradce po deváté a hodláme jím absolvovat cestu zpět. Jenže má dobrých 15 minut zpoždění.

Jezdí se průměrně dvacítkou

„Stálo to za hřích. Měli jsme to i s dobrodružstvím,“ poznamená vystupující turista vybavený pro několikadenní pobyt v přírodě. Z Hradce přijela sotva desítka pasažérů, ale skoro stejně tolik železničářů. Překvapivě z vlaku vystupuje i šéf Gepard Expressu Albert Fikáček osobně. „Už v Jindřiši jsme měli poruchu, proto zpoždění. Ale jak vidíte, dali jsme to rychle do pořádku. Tady,“ ukazuje na auto, které zastavilo u nádražní budovy, „přivezli operativně náhradní součástky, kdyby se problém opakoval při cestě zpět. Jde o nově repasovanou lokomotivu a všechno se vylaďuje.“ První jízdy jsou tedy pod detailní technickou i manažerskou kontrolou. Cesta zpět proběhla hladce a k dokonalému uspokojení cestujících.

Trasa z Bystřice do Hradce vede divočinou České Kanady, měří 33 kilometrů a pojedeme 101 minut. „Jezdí se zatím průměrnou dvacítkou,“ vysvětluje Albert Fikáček. „Na některých úsecích, které ještě upravujeme, musíme zpomalovat.“

Počasí si vybralo daň, na zvolený výlet se vydali jen tři další pasažéři a pes. Nádražní teploměr ukazuje jeden stupeň nad nulou, ale vagon, přestože má za sebou zjevně velmi dlouhý příběh, je čistý a příjemně vytopený. Délka soupravy se oproti Velikonocům scvrkla, zahrnuje dva osobní vozy a vagón pro jízdní kola. Taková je objednávka kraje pro běžný turistický provoz úzkokolejky. Provozovatel však přislíbil, že v případě většího zájmu je připraven vagony přidat.

„Bistro vozy zařazujeme jen při zvláštních příležitostech a cestách parní lokomotivou,“ vysvětluje vlakvedoucí Jan Mrkvička. Jen na ty je možné si místo rezervovat. Jízdenky v běžném provozu si mohou cestující koupit výhradně ve vlaku. Pro turistu uvyklého na rozmanitá krajová specifika je ale příjemným překvapením možnost zaplatit kartou. Plné jízdné z Nové Bystřice do Jindřichova Hradce přijde na 55 korun.

Jana Mrkvičku a jeho kolegu na palubě vlaku Radka Frajse čeká perný den, odslouží všech šest pátečních jízd. Třikrát denně tam a zpátky je frekvence, kterou si vynutila pravidla stanovená úřady. Od dubna je vláčky absolvují vždy od pátku do neděle, od června a přes prázdniny pak denně. Stejnou frekvenci zavedl Gepard Express i na zprovozněné severní větvi dráhy. „Trať z Jindřichova Hradce na Obrataň je taky hezká,“ upozorňuje Albert Fikáček. „Jen ji lidé tolik nevyhledávají, musíme s tím něco udělat.“

Koho hledat v lokomotivě

Mezi Hradcem a Bystřicí lze vystoupit i nastoupit na kterékoli z dvanácti zastávek. Nejnižší jízdné činí 14 korun a pozor, většina stanic je na znamení. „Signální tlačítko ale zatím nefunguje,“ podotýká Jan Mrkvička. „Po třech a půl letech pauzy se všechno na trati obnovuje postupně, i spojení s lokomotivou. Připravují se ale i elektronické informační tabule a další novinky.“ Vlakvedoucí samozřejmě podle prodeje lístků dobře ví, kde má zastavit. „A při nastupování na nádražích stačí zamávat, při našem tempu zastavíme raz dva,“ říká vlakvedoucí.

Na nejpomalejším úseku odpovídá rychlost jízdy běžné chůzi. „Teď jedeme pět kilometrů v hodině,“ upozorňuje mezi Albeří a Hůrkami. „Ale traťmistři by rádi do letní sezóny vylepšili i tyhle úseky. Právě teď jedou s námi v lokomotivě a jede tam také elektrikář.“ Nově repasovaná lokomotiva nalakovaná v barvách Gepard Expressu potřebuje zaváděcí péči.

Na větvi do Obrataně, to prý frčí mnohem svižněji. Jenže pozvolná jízda jako by k pohádkové krajině České Kanady patřila. Jaksi se nehodí prosvištět s nohou na plynu řídce zalidněným rájem, v jehož klínu se nacházejí tak kouzelná místa, jako je stanice Hůrky. Zákoutí nad rybníkem zvaným Hůrecký je pozoruhodné z více důvodů. Součástí služeb mají být podle informací dopravce tři občerstvení: v bufetovém voze v Hradci, v bistru na nádraží v Nové Bystřici a právě v Hůrkách. Otevřené ale skutečně budou až v hlavní sezoně, jak informuje web úzkokolejky.

Kromě slibovaných zmrzlin a  orosených půllitrů ovšem Hůrky už nyní nabízejí také možnosti přenocování. Jednak ve stylovém vagónu na slepé koleji, ale také v prostoru vyhrazeném pro karavany a obytné automobily. Část nádražních budov pak nabízí Gepard Express i k standardnímu ubytování penzionového typu – v Nové Bystřici, Albeři, Střížovicích a na nádražíčku Lomy–Kunžak. Právě jedno takové jsme o den dříve vyzkoušeli.

Jak se bydlí nad perónem

Nocovat přímo na nádraží s výhledem na kolejiště je romantický zážitek, jenž připomíná staré filmy typu Ostře sledované vlaky. Apartmán v Nové Bystřici to naplňuje jen s drobnou „výhradou.“.Ráno, večer ani přes noc žádný vlak pod okny nejezdí a umístění na okraji městečka poskytuje téměř dokonalý klid. Jen později večer a časně ráno lze zaslechnout tiché pohyby v jiných částech objektu.

Apartmán nabízí celkem čtyři lůžka, společenskou místnost a ložnici. Ubytovaným slouží jen vyhrazená uzamykatelná koupelna s toaletou přes chodbu, což se odráží v mírně snížené ceně oproti ostatním apartmánům na trati úzkokolejky. Rezervovat ubytování lze na nejméně dvě noci a v tomto termínu stálo 3840 korun. Při plném obsazení by náklady vycházely přibližně na 500 korun za osobu a noc.

Ačkoli ke každé železnici, jak je v Česku léta známe, trocha omšelosti nebo mouru patří, zkušenost s bydlením v Nové Bystřici předčila očekávání. (Novinářský test proběhl zcela anonymně.) Pečlivě jsme zkontrolovali interiér, nábytek, lůžka i ložní prádlo a vše shledali dokonale čisté a pohodlné. Kuchyně je bohatě vybavená naleštěným nádobím, funkční chladničkou, mikrovlnkou nebo vařičem. K přiměřenému komfortu připočtěme nabídku ručníků, pračku, televizor s desítkami programů i dostatek čaje a rozpustné kávy v ceně. Naopak k dispozici není wifi připojení.

Ubytování je zcela samoobslužné. Komunikace proběhla bez potíží počínaje rezervací, rychlostí e-mailových reakcí při žádosti o informace až po vyzvednutí klíčů ze speciální zaheslované schránky u vstupu. Špatnou zprávou je, že hlavně o víkendech a o prázdninách je už více než polovina ubytovacích kapacit úzkokolejky zadaná, přestože ceny ubytování s blížícím se létem citelně rostou.

Tipy pro moudré rodiče

Albert Fikáček později prozradil, že sousední apartmán v těchto dnech obývá jeden z traťmistrů s rodinou. A o patro výš se zase usídlil strojvůdce, který se do Nové Bystřice za úzkokolejkou přestěhoval doslova z druhého konce Čech, z Ústí nad Labem. Patří k těm, které zlákal sen o budoucnosti historické dráhy. Většina obyvatel ji už několikrát za život odepsala, ale díky spolupráci soukromé firmy, nadšenců, dobrovolníků i regionálních politiků se právě vzpamatovává. A zážitek rozhodně stojí za to.

Ne všechno zatím působí dokonale. V nejvyšším bodě trati u Senotína nastává čas vyzkoušet vlakovou toaletu. Je sice důstojně zásobena toaletním papírem, ubrousky, tekutým mýdlem a funkčními vodními rozvody, po technické stránce ale nezapře minulé století. Člověk se pomalu vrací do trampských časů.

Úkolem vlakvedoucího bývá i přehazování výhybek, na nádražích chybí informace o případných zpožděních a na opuštěných nástupištích straší staré automaty na jízdenky. Možná ale to všechno patří k náladě. Houkání se nad krajinou lesů a pastvin nese častěji, než bývá zvykem. Kvůli loudavé jízdě vláčku je slyšíte už dobrých deset minut před příjezdem, ale hojné varovné signály jsou víc než na místě. Trať totiž kříží desítky silniček a cest. „Často nejsou zabezpečeny závorami ani výstražnými světly,“ podotýká Jan Mrkvička. „Řidiči i pěší si ale na výstražný kříž a značku Stop rychle zvykají,“ dodává vlakvedoucí.

Houkáním bývají ovšem nadšené děti, mohou počítat, kolikrát se ozve. Debata na příslušné téma se rozproudí na nádraží v Jindřichově Hradci, kde k další jízdě nastupuje pár rodinných skupinek. Dospělí shodují, že hodina čtyřicet je pro maličké poměrně náročná, i když podle provozovatele není vyloučeno, že už letní jízdní řád pár minut ubere. Prozatím se údajně doporučují osvědčené kratochvíle jako vyhlížení z oken a sázky, jestli kolemjdoucí zareagují na mávání.

V krajní nouzi zbývá poslední, zato však nikdy neselhávající způsob, jak zabavit ratolesti a užívat si nádhery cestování. Trať úzkokolejky je k němu skvěle uzpůsobená, jak jsme vyzkoušeli, mobilní operátoři pokrývají celou délku trati bez problémů.