Cítil jste jako zaskakující kapitán větší zodpovědnost?
Ani ne, žádnou speciální motivaci jsem neměl. Spíš jde o to, že se nerad bavím s rozhodčími, takže je to pro mě v tomto ohledu občas trochu na obtíž. Ale dneska to nebylo úplně zapotřebí, takže proběhlo všechno bez problémů. Mohl jsem se soustředit na sebe.

Čekali jste vůbec, že by mohlo být utkání tak jednoznačné?
To se očekávat nedá. Myslím, že jsem ani za svou dlouhou kariéru v dospělém hokeji nezažil, že bychom dali dvanáct gólů. Je to hezké, to jsou takové ty zápasy, kdy vám vyjde úplně všechno. Na druhou stranu oni už byli úplně zdecimovaní a přiznám se, že už mi je pak soupeře i trochu líto. Člověk zažil porážky z druhé strany a ví, jak je to těžké. Myslím, že se tady báli, aby nedostali desítku, ale nakonec to pořád jelo.

Utkání si pak za jasného stavu užívali i fanoušci, pocítili jste to nějak výrazněji než obvykle?
Samozřejmě je to super – žili, fandili, skandovali a všiml jsem si, že několik posledních minut tleskali vestoje. Ale musíme si uvědomit, že je to pořád jen jedno vítězství. Nic víc, než zisk tří bodů, to neznamená.

Kde vůbec hledáte motivaci v této fázi sezony?
To je jednoduché, když máte za trenéra Vencu Prospala, tak to ani jinak nejde. Ten nás drží furt v ohni a neodpustí jediné odfláknuté střídání. Asi díky tomu pořád vyhráváme. Nechceme před play off urazit hokejové štěstíčko, to nás pořád žene kupředu.

Jak jste na střídačce prožívali vynikající individuální výkon Adama Rašky, který nasázel čtyři branky?
Musím přiznat, že náš letošní manšaft je dobrý v tom, že si všichni chlapci přejí navzájem. Asi mohu říct, že jsem to v kariéře mockrát nezažil. Mnohdy je cítit, že když se někomu nedaří, tak mu chceme nahrát, aby se chytil. Prostě fungujeme jako tým. To je hrozně důležité.