Náš start byl v Novém Údolí a cíl v Nové Peci. Prakticky to znamenalo, že jsme z domova vyjížděli jedno sobotní ráno v 5 hodin, abychom v Nové Peci zaparkovali auto (za 100 korun na den) a po sedmé hodině nasedli na vlak směr Nové Údolí. Což je poslední zastávka přímo na hranici s Německem. Tahle bývalá pohraniční osada je skvělým výchozím turistickým bodem. Dnes tady najdete jen malé nádraží a jednu zachovalou budovu, ale kromě toho zde parta nadšenců vybudovala muzeum Pošumavských železnic a nejkratší mezinárodní železnici na světě. Potkáte tady také skřítka Šumavouse nebo repliku železné opony.

Na hřebenovku s sebou bereme i děti (7 a 11 let).

Z Nového Údolí vede cesta nejdříve po cyklostezce, kolem památníku Josefa Rosenauera, který vyprojektoval Schwarzenberský kanál. U studánky (kde už jsme doplňovali prázdnou láhev) pak odbočuje do lesa a začíná to pravé horské stoupání až na Třístoličník. Naštěstí pro našeho 7letého syna, protože ten se na rovných cyklostezkách nudí, potřebuje kameny, kořeny a stoupání nebo klesání. Milovníci stoupání si zde přijdou na své. Úzká cestička, kde se dá jít jen za sebou, vás vyvede až na Třístoličník (1 333 m), který je jedním z nejnavštěvovanějších vrcholů Šumavy. Asi kilometr pod ním, na Německé straně, je parkoviště, kam dojedete pohodlně autem, a výšlap pak není tak náročný.

Skvělé výhledy i zázemí horské chaty

Přes Třístoličník vede státní hranice a na jeho vrcholku je na skalní vyvýšenině vybudováno vyhlídkové místo s dalekými rozhledy a za dobré viditelnosti je prý vidět kostel v Mnichově. My měli bohužel na výhledy a jasno smůlu, viděli jsme opravdu jen dva kroky před sebe a mlhu všude kolem. Takže ty opěvované výhledy jsme si mohli jen představovat.

Třístoličník dostal název podle uskupení skal, které eroze vymodelovala do podoby tří skalních věží s miskovitými prohlubněmi, které připomínají trůny. Podle pověsti na nich v dávné minulosti sedávali králové Čech, Rakouska a Bavor a radili se o podobě státních hranic.

Nahoře je zázemí německé horské chaty, kde se i vaří a dá se ubytovat. Platí se jen eury a vše je v němčině. Je to ovšem jediná taková chata a občerstvení na celé hřebenovce, takže jsme ho využili.

Hranice tří států

Z Třístoličníku vede krásná horská cesta po hřebenu až na horu Trojmezná (1 362 m) a Trojmezí. Na vrcholu Trojmezné je kříž, ale musíte se k němu doslova vyškrábat, když chcete fotku. Takže to několik pokusů vypadalo, že já z tohoto místa budu odcházet bez fotky. Ale nakonec se to díky pomoci a trpělivosti celé rodiny podařilo.

Cesta pokračuje na Trojmezí, což je sedlo mezi Trojmeznou a Plechým, kde se protínají státní hranice Česka, Německa a Rakouska. Místo je označeno trojbokým žulovým sloupem z roku 1993, který je ozdoben státními znaky a názvy států v jednotlivých mateřských jazycích. Takže vlastně každý z rodiny může být v jiném státě.

Pak už jen přejdete přes horu Nad Rakouskou loukou (která je mimochodem opravdu zvláštní a tajemná) až na Plechý (1 378 m), nejvyšší horu české části Šumavy. Už když jsme k němu stoupali, tak jsme viděli ty davy lidí. Na fotku s křížem na vrcholu se stála fronta. Všude postávaly hloučky lidí.

Poslední do sbírky

My jsme raději chvátali pryč, jenže tak rychle, že jsme šli jinou cestou než tou, kterou jsme si původně naplánovali. Místo po žluté jsme odcházeli po červené. Vy jděte po žluté a neminete Kučerovu vyhlídku, vyhlídku Lipno ani pomník Adalberta Stiftera (označovaného za básníka Šumavy), a dojdete k Plešnému jezeru. My tohle všechno minuli, absolvovali jsme docela náročný sestup přes kameny a klesali až na rozcestí Pod kamenným mořem. Tady jsme zjistili, že pokud chceme vidět Plešné jezero (což jsme chtěli, protože bylo poslední šumavské, které jsme ještě společně neviděli) musíme si prostě trochu zajít.

Děti už byly naštvané a unavené, ale šly. U jezera hrozně foukalo, takže jsme se jen podívali, vyfotili a rychle se vraceli zpět. K autu jsme to měli ještě 9 km. Krizi, kdy náš syn chtěl volat „taxiho“, zažehnalo občerstvení Říjiště. Děti zachránila tatranka a já měla radost z pamětní mince, které sbíráme, a zde se dá koupit ta s motivem vrcholu Plechý.

Pak už to bylo k autu kus po cyklostezce, závěr po hlavní silnici. Když jsme se kolem páté odpolední vrátili do Nové Pece, dokonce nám svítilo sluníčko. Aplikace nám ukázala 30 km.

S manželem jsem se domluvili, že si tuhle hřebenovku dáme ještě jednou, za lepšího počasí, abychom si užili i ty výhledy.