Okruh dlouhý přibližně čtyři kilometry vede jedním z nejzajímavějších rašelinišť v jižních Čechách. Trasa je nenáročná a zvládnou ji i malé děti.. Stačí zaparkovat  u silnice mezi Třeboní a Novými Hrady a po krátké cestě lesem se dostanete na začátek naučné stezky. My jsme přijeli v neděli mezi devátou a desátou hodinu a parkovali jsme tady jediní.

Dřevěné chodníčky nad mokřadem

Velká část trasy vede po typických dřevěných povalových chodníčcích, které vás provedou přímo nad mokřadním terénem. Právě díky nim se dostanete do míst, kam by se jinak téměř nedalo vstoupit. Pod nohama se střídají měkké mechové koberce, drobná jezírka i zakrslé borovice.

Rašeliniště dostalo jméno podle načervenalé barvy mechů a vody, kterou způsobují látky uvolňující se z rašeliny. Když na místo dopadne slunce, mají některé části mokřadu opravdu jemně červený nádech, jak jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči.

V polovině trasy se nachází dřevěná vyhlídka na malé rašelinné jezírko, jedno z nejfotogeničtějších míst celé stezky. Odtud je dobře vidět typická krajina rašeliniště – nízké borovice, rašeliníky a tichá vodní oka.

Ráno je tu nejkrásnější

Naučná stezka má devět informačních zastavení, která přibližují zdejší přírodu i historii. Místo je ale zajímavé i bez čtení tabulí – především díky své atmosféře.

Vyplatí se přijet brzy ráno. Les je tichý a rašeliniště působí téměř nedotčeně. My jsme první návštěvníky potkali, až když jsme se ze stezky vraceli k autu.

Právě to je možná největší kouzlo Červeného blata – pocit, že jste na chvíli zmizeli z rušného světa a ocitli se uprostřed trochu tajemné krajiny v úplném tichu.

Červené blato je ideální tip na krátký výlet do přírody, kde se dá během desítek minut zažít úplně jiná krajina, než na jakou jsme zvyklí. Stačí vyrazit o něco dříve než ostatní – a možná budete mít celé rašeliniště na chvíli jen pro sebe jako my.

Návštěvu si naplánujte jako zastávku při cestě, my pokračovali až do Pohoří na Šumavě. Vy můžete jet blíž – třeba do Nových Hradů a Terčina údolí.

Trochu historie a zajímavostí

V minulosti tady bylo rušno. Od 18. století se těžila rašelina, která sloužila jako palivo pro nedalekou sklárnu v Jiříkově údolí. Ta vyráběla známé hyalitové sklo – tmavé, velmi tvrdé a téměř nerozbitné. Těžba skončila na začátku 20. století a postupně se začala prosazovat ochrana místní přírody. Rezervace byla vyhlášena v roce 1953 a dnes je součástí chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.

Červené blato je zajímavé i tím, že zdejší rašelina vzniká velmi pomalu – přibližně jeden milimetr za rok. Některé vrstvy rašeliny v rezervaci jsou tak staré několik tisíc let. Místní prostředí je natolik specifické, že zde rostou rostliny, které jinde téměř nenajdeme. Jednou z nich je například rosnatka okrouhlolistá, drobná masožravá rostlina, která chytá hmyz na lepkavé kapky na listech. V rašeliništi se daří také rojovníku bahennímu, suchopýru nebo vzácné borovici blatce.