Než jsme vyrazili do setmělého parku, dozvěděli jsem se pár zajímavostí o sovách. Věděli jste například, že sova má každé ucho jinak vysoko? A k čemu slouží? Pro mnoho z nás to byla novinka. Sovy mají skvělý zrak, ale aby mohly co nejpřesněji zaměřit svou kořist, slouží jim k tomu jinak položené uši. Zároveň se návštěvníci mohli podívat na obří drápy výra velkého a porovnat je s puštíkem obecným.

Když jsme se vše dozvěděli a poslechli si z reproduktoru, jak zní výr velký, kalous ušatý, sova pálená a puštík obecný, vyrazili jsme na procházku parkem. Na jednom z konců parku Olga Růžičková pustila houkání kalouse ušatého, aby ho nalákala. Než všichni dorazili na místo, řekla nám, že se kalousové během dne scházejí na tzv. deništi, kde si dělají společnost, a v noci se opět rozletí.

V úplné tichosti jsme všichni pozorovali stromy, odkud měl kalous vyletět. Čekali jsme, jestli se nám ozve nebo okolo nás proletí. Avšak po chvíli Martina Němcová řekla, že s námi asi kalous mluvit nebude, a tak jsme se vydali na další místo. Dorazili jsme na loučku obklopenou stromy a lákali puštíka obecného. Dlouho se nic nedělo, když v tom Martina Němcová s Bíbou na ruce řekla, že nás puštík pozoruje ze stromu opodál. O chvíli později nám neslyšně přeletěl nad hlavami, usadil se mezi stromy a začal houkat. Byl to opravdu zážitek puštíka slyšet, hlavně v tu chvíli, když na jeho houkání odpověděla samička.

Poslední přesun byl přímo k hrobce, a ačkoliv byli všichni vymrzlí, i tak jsme čekali, že se puštík znova ozve. Tady výprava končila a přestože se ozval jen puštík obecný, byl zážitek vidět Bíbu a slyšet sovu ve volné přírodě.

Pokud byste se také chtěli vypravit za sovím houkáním, stačí sledovat stránky Třeboňské záchranné stanice, abyste tuto výpravu nepromeškali.