Představení začínalo od 21 hodin, ale areál poblíž Křenovic se otevřel už o hodinu dříve. Kdo přišel včas, tak si v přírodním amfiteátru mohl zabrat svoje místo k sezení a také využít pohostinnosti občerstvení umístěného ve velkém stanu nad divadlem. Tam se před svým výkonem občerstvovali i samotní herci.

Starosta pozval do Křenovic celý senát

Diváky přivítala předsedkyně spolku Lesní divadlo Křenovice Olga Kolísková, která zmínila, že se představení mělo konat už před rokem při slavnostním otevření obnoveného divadla. Ale tenkrát kvůli nemoci neproběhlo, tak Kovářovští přijeli letos. Pak předala slovo senátorovi a řediteli strakonické nemocnice Tomášovi Fialovi.

„Projekt znovuotevření vašeho lesního divadla, které zažilo vzestupy i pády, je úžasný. Jste tady v Křenovicích dobrá parta a je fajn, že to takhle valíte. Přináším vám pozdrav od českého senátu,“ promluvil k divákům senátor Fiala a zavzpomínal také na historika a politika Tomáše Grulicha, který byl křenovickým chalupářem a zemřel v roce 2000. „Tomáš Grulich byl váš parťák a můj mentor a současně posunul Křenovice dopředu především v kulturních aktivitách. Rád na něj vzpomínám a děkuji za pozvání, jsem tu rád,“ dodal Tomáš Fiala.

Starosta obce Josef Hrůza uvedl, že má radost z divadla plného lidí a prostřednictvím Tomáše Fialy pozval do Křenovic celý senát, aby si v křenovickém amfiteátru udělal výjezdní zasedání.

Čupera pil a pil

A pak už přišli ke slovu i zpěvu herci. Až opadá listí z dubu je divadelní představení na motivy pohádky Jana Wericha. A nebyli by to kovářovští ochotníci, aby si do klasického kusu nepřidali něco svého. Představení zajímavě doplňovala vizuální projekce Richarda Korbuta. Na plátně nad herci se tak objevila například brána předbořické hospody U Kaštanu, kde sousedé včetně sedláka Čupery popíjeli, nebo záběr na kovářovský kostel. Projekce také posunovala děj dopředu pomocí hraných videí, které herci natočili v okolí Kovářova. Celý příběh doplnilo několik známých písní s originálními texty a také pětičlenná živá kapela.

Kostra příběhu ale zůstala, takže sedlák Čupera, kterého skvěle ztvárnil Martin Schmeller, hodně pil a téměř všechno propil. Velké dluhy měl i v hospodě u hostinské Štěpánky Rybníčkové. To se nelíbilo jeho ženě Jůlince v podání Anny Komárkové. Do duše se mu snažila promluvit i porodní bába ztvárněná Evou Štindlovou, která je zároveň výtvarnicí představení, ale nebylo to nic platné. Ekonomickou výpomoc mu pak nabídl čert Barabáš, kterého hrál Jaroslav Kahoun. Čuperovi se s jeho pomocí začalo při hospodaření dařit tak, že to prý museli přijet zkoumat i „kravaťácí“ ze senátu. Tak to alespoň popisoval skvělým západočeským dialektem vypravěč Vladimír Mikuláš a narážel tak zřejmě na v hledišti přítomného senátora Tomáše Fialu. Tuto se mu fakt povedlo.

Pomoc pekla samozřejmě nebyla zadarmo a Čupera mu málem propadl. Naštěstí zasáhla Pompadůrka Marie Buderová, která na sebe prozradila, že se živila prostitucí v Praze a šlapala prý v Perlovce, na Václaváku i u Karlova mostu. Až tam ji dohnal alkohol, hlavně rum. Svým kostýmem, ve kterém jela s Čuperou na zádech směrem k Budějovicím, trumfla i čerta Barabáše, který jim jel naproti od Budějovic na lišce – koloběžce. Čerti prý jezdí vždycky od Budějovic. Jaroslav Kahoun na lišce bravurně a nečekaně projel celý amfiteátr až na jeviště. Pompadůrka Barabáše přechytračila, ale i hodně pobavila a Čuperu tím zachránila.

Protialkoholní léčba peklem

Ten byl ale nepoučitelný a začal pít znova. A tak mu nezbylo, než zase využít služeb pekla, tentokrát jako protialkoholní léčebny. Scéna pekla byla stylově nasvícena do červené barvy, doplněna projekcí ohně, a čertice byly přísné, ale také sexy. Dalo to hodně práce, ale Čuperu i jeho kumpány pod vedením pekelné profesorky v podání Alice Fořtové z alkoholismu nakonec vyléčily. A podle smlouvy si ho zato měl čert odnést až opadá listí z dubu. Ale byla to od Čupery levota, jak prohlásil Barabáš, protože dub není nikdy bez listí.

Všechno nakonec dobře dopadlo. Čert dokonce přestal ráčkovat, do pekla se nevrátil a zůstal žít na světě, protože se tu prý máme dobře. Během divadelního představení souboru Kovářovská opona byl alkohol na hlavu poražen, ale jak na závěr dokazovaly záběry ze skutečného Kovářova ve videoprojekci, tak tam si stále dávají do trumpety. Diváci výkon divadelníků ocenili bouřlivým potleskem a jistě se z nočního lesa rozcházeli do svých domovů dobře pobaveni.

Kolik má soubor režisérů? A proč Kovářovští hrají hlavně muzikály? To se dočtete se ve středečních Milevských novinách.