„Bohužel se zjistilo, že neexistuje metodologie pro měření tohoto vlivu na psychiku člověka. Vypracování těchto metod by trvalo mnoho let, nikdo z organizací, které se podobným zkoumáním zabývají, se toho nedokázal chopit. Jediná nabídka ze Státního zdravotního ústavu zněla na hodnocení hluku havranů analogicky s vlivem hluku průmyslové zátěže na zdraví člověka,“ sdělil Jiří Rozum z odboru životního prostředí městského úřadu.

Město tedy souhlasilo. Měření hluku proběhlo v květnu, kdy je hluk kvůli vyvádění mláďat nejsilnější. Měřilo se od 22 hodin večer do 9 hodin ráno na pěti místech sídliště a přes den pak v učebnách školy při zavřených a otevřených oknech. Výsledky obdrželo město začátkem podzimu. Zní – pokud by takový hluk způsoboval průmysl, šlo by o hluk nadlimitní. Radnice konzultovala výsledek s ministerstvem životního prostředí a to předběžně sdělilo, že město s tímto podkladem může žádat o výjimku pro zásah do havraních kolonií.

Tábor požádá o výjimku ze zákona

Odbor životního prostředí tedy nyní vypracuje oficiální žádost na ministerstvo životního prostředí o odchylný postup, než jaký stanoví zákon chránící havrany. Znění ještě schválí rada města. Jiří Rozum naznačil, jaký bude další plán. Město přistoupí k plašení dravci, jako nejvhodnější z dravců byla vyhodnocena káně Harrisova. „Zkusíme to. Pokud by se ale ukázalo, že se tímto plašením havrani přesunou a začnou zakládat kolonie jinde v dosud nepostižených lokalitách, tak zásah ukončíme,“ řekl Jiří Rozum.

Připustil, že povolení ministerské výjimky by městu umožnilo i odstranit samotnou jádrovou kolonii. „Problém ale je, že to neumíme. K dispozici jsou tři až čtyři lezci, kteří mohou odstraňovat hnízda, ale havran si během dvaceti minut postaví nové. Jinou možností je vykácet na sídlišti všechny stromy, což samozřejmě nikdo nechce. Naše legislativa je přísnější než například na Slovensku, kde používají pro plašení i praky nebo vrhají dřevěné kostky,“ zmínil Jiří Rozum.
Na otázku, zda město Tábor neoslovilo poslance s návrhem na pozměnění zákona, odpověděl starosta Štěpán Pavlík. Podle jeho slov takový impuls směrem k zákonodárcům vyšel už v roce 2014 od Jihočeského kraje. Jenže v legislativní radě vlády se nesetkal s příznivou odezvou. „Ochrana havrana je implementací evropského práva, které si Slovensko nebo i Velká Británie implementovaly volněji než naše republika,“ řekl starosta. „My teď ale s těmito výsledky studie budeme moci téměř vše, kromě samotné likvidace ptáků,“ dodal starosta.

Kde se vzali v Táboře?

Havrani, jejichž přirozeností je žít poblíž lidských obydlí, se do Tábora podle odhadu radnice nastěhovali před lety po likvidaci jejich hnízdišť na soběslavském letišti v souvislosti s ochranou letového provozu. Část z nich se usídlila také ve Veselí nad Lužnicí. V Táboře se nejprve usadili na vysokých stromech u trati, a když stromy byly poraženy kvůli stavbě železničního koridoru, přemístili se ptáci do Husova parku. Později pak expandovali i na Pražské sídliště.