„Na deseti výstavních panelech je přiblížen život ženy, která své současníky oslňovala nejen krásou, vybranou garderobou a chováním, ale i rozhledem, inteligencí a dobrotou svého srdce,“ vykresluje charakter představované osobnosti autorka výstavy Ludmila Ourodová.

Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (25. 12. 1812 Vídeň – 27. 7. 1873 Třeboň) se narodila v Moravském Krumlově (Mährisch Krumau) jako dcera knížete Mořice Jana Liechtensteinu (1775–1819). Její otec patřil k důstojníkům, kteří bojovali po boku generála Karla Filipa ze Schwarzenbergu v bitvách proti Napoleonovi.

Marie Eleonora se roku 1830 provdala za knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu (1799-1888) a přesídlila ze zámku v  Moravském Krumlově na zámek v „Českém“ Krumlově.Po společné cestě na korunovaci královny Viktorie do Anglie v roce 1838 se rozhodli přestavět barokní zámek na Hluboké do neogotické podoby. Anglie zůstala natrvalo inspirací i láskou obou manželů.

Kněžna Eleonora byla v mládí známá svou krásou a vybraným vkusem. Její toaleta byla předmětem obdivu i při samotné korunovaci anglické královny. Po celý život byla náruživou čtenářkou a její obrázky malované akvarelem vypovídají o jistém uměleckém talentu.

V roce 1841 jí zemřel ještě ne dvouletý syn Walter. Snad i to bylo příčinou, proč se především v 50. a 60. letech zaměřila na charitu a při získávání peněz na dobročinné účely prokázala neobyčejnou organizační schopnost. Na její návrh byla založena bezplatná dětská nemocnice ve Vídni. Roku 1855 vstoupila do Ústředního spolku pro péči o děti a tělesně postižené ve Vídni a o několik let později pak iniciovala vznik podobné organizace také v Praze. Těžiště Eleonořiny charitativní činnosti spočívalo v péči o raněné vojáky a veterány z četných válek, které Rakousko vedlo. Výnosy z dobročinných představení, plesů a veřejných sbírek, které Eleonora se svými společnicemi pořádala, putovaly i na odstraňování škod po záplavách, které postihly Vídeň, a spolek také pravidelně podporoval vídeňské bezdomovce.

Kněžna Eleonora patřila k nejkonzervativnější vrstvě rakouské společnosti, byla náležitě hrdá na svůj původ a bránila se společenským změnám. I proto občas v zákulisí ovlivňovala politiku a byla za to kritizována.

Výstava se navíc otevře i v sobotu 12. dubna od 10 do 17 hodin v rámci Mezinárodního dne památek a historických sídel. V tento den se mohou návštěvníci domu U Ferusů těšit rovněž na prezentaci řemesel přelomu 19. – 20. stol., harmonikáře, přednášku Zednický mistr a všeuměl Jakub Bursa či na prodej publikací Národního památkového ústavu za zvýhodněné ceny. Domem budou provázet pán a paní Ferusovi v dobových kostýmech.