Do Bernartic se přistěhovala s rodiči ve třinácti letech z Bechyně. Chodila do zdejší školy, pak na Obchodní akademii v Písku, vystudovala ekonomii na Západočeské univerzity. A od malička kreslila a kreslila. „Já jsem hlavně kreslíř,“ říká. Původně se ekonomií živila, ale nakonec se jí obživou stal její koníček. V prvním patře budovy za bernartickou radnicí si od městyse pronajala ateliér, pořádá kurzy a v létě příměstské tábory. Jak ji to napadlo?

„Na mateřské dovolené jsem si přivydělávala kreslením portrétů. A lidé reagovali: To je úžasné, to bych nedokázal… Chtěla jsem lidi přesvědčit, že se to dá naučit. To jsme ještě bydleli na Plzeňsku. Pak jsme se vrátili do Bernartic a sháněla jsem aspoň částečný úvazek. Nabídla jsem škole, že bych vedla výtvarné kroužky. A oni se začali ozývat rodiče dětí, že by chtěli taky. Takže jsem při škole nakonec vedla i kroužek pro dospělé. Když se pak naskytly prostory v obecním domě, kurzy dospělých jsem převedla do svého ateliéru. Ve škole jsem nakonec převzala výuku výtvarné výchovy po mojí mamce, která šla do důchodu. Byly to děti z druhého stupně, hledala jsem, co by je bavilo, třeba graffiti nebo tetování. A někteří tehdejší žáci dnes chodí do mých kurzů pro dospělé, jsou úžasní,“ říká výtvarnice.

Svého času také vedla kurzy v milevském domě kultury. Pak se ukázalo, že pro lidi z regionu, kteří mají opravdový zájem, není problém dojet do bernartického ateliéru. „Nemusím vybavení a materiál nikam převážet, máme tady krásný prostor a všechno při ruce.“ Několik let vedla Renáta Zdvíhalová ve svém ateliéru týdně dva dvouhodinové kurzy, vždy od září do května, nyní přidala ještě pondělí pro začátečníky. Už teď jsou kurzy téměř plné. Zbývají dvě místa. Příměstské tábory pro děti pořádá v srpnu. „Kapacita je patnáct, šestnáct dětí, abychom se vešli do ateliéru. Děti jezdí z Milevska, Opařan, Bechyně, z Bernartic jich moc není. Samozřejmě máme i další program, nejen výtvarku,“ dodává.

Na výstavách i na sociálních sítích

Po sedmi letech si Renáta řekla, že naučila tolik lidí kreslit, ale po ní samotné nic nezbyde. A tak se snaží udělat si čas i na vlastní tvorbu. „Jsem takový experimentátor, baví mě zkoušet různé techniky,“ a ukazuje třeba na obraz zdobený zlacenou kůrou stromů. Rozhodla se také na svém Facebooku Reny art natáčet Deník z ateliéru. Ukazuje tvůrčí proces různými technikami. Všechno další se zájemci dozvědí na webové stránce www.vytvarny-atelier-Bernartice.cz. Plánů má Renáta Zdvíhalová spoustu.

Kromě zapojení do kolektivní výstavy Výtvarníci Milevska a okolí bude mít v říjnu samostatnou výstavu v Galerii 2+1 v Bechyni. V milevské synagoze se 12. září zapojí do benefiční aukce pro organizaci APLA. „Tam nabídneme obrazy z našich kurzů,“ říká.

A proč ji tak kurzy baví? „Mně se líbí, když přijdou důchodci, kteří celý život dělali něco jiného a najednou zjistí, že mají vztah k malování v sobě. Baví mě lidem dokazovat, že to dokážou.“ Jejím snem je stálá galerie, kde by vystavovala společně se svými kurzisty.