Na jejich záchraně pracoval dva roky restaurátor Miroslav Koželuh. „Původní stav desek byl velmi kritický – hrozila destrukce malované vrstvy. Museli jsme provést komplexní petrifikaci, scelující retuše i závěrečné konzervování pryskyřičnou směsí. Byla to práce nesmírně náročná, ale výsledek stojí za to – podařilo se zachovat vzácné gotické dílo a připravit ho k důstojné prezentaci veřejnosti,“ vysvětluje restaurátor.

„Prach, dřevní plíseň, červotoč – dřevěná konstrukce už skoro neexistovala,“ popisuje Koželuh stav oltářních desek po nálezu. Dřevo bylo napadené a rozpadavé, a celou malbu držela pohromadě jen mimořádná technologie, kterou použil původní autor.
„Záchrana byla možná jen proto, že malíř nejprve slepil desku, napustil ji klihem a na ni nalepil plátno,“ vysvětluje Koželuh. „To plátno fungovalo podobně jako dnešní perlinka v omítkách – zabránilo praskání a udrželo malbu pohromadě. Díky tomu se vůbec zachovala,“ dodává.

Největší výzvou bylo zpevnit dílo tak, aby se s ním dalo bezpečně manipulovat. „Každou dírku jsme museli ošetřit, aby se to nerozpadlo. Jen konzervace zabrala obrovské množství času,“ říká Koželuh. Celkově restaurování trvalo dva roky a vyžadovalo i detailní rozbory materiálů.

Zrestaurované desky odhalily i překvapivou italskou inspiraci. „Za baldachýnem je namalovaná červená klenba s kazetami. Taková se v Evropě vyskytuje jen v římském Pantheonu,“ popisuje Koželuh. „Autor tedy musel být v Římě a inspiroval se tam. Musel to být malíř školený v Itálii,“ domnívá se restaurátor. Sám má k italskému umění blízko – během studia totiž pobýval v Itálii, což mu při restaurování strakonických desek výrazně pomohlo.

Oltářní křídla o rozměrech 70 × 280 cm a 90 × 250 cm jsou oboustranně malovaná. Na jedné desce je zobrazena Panna Marie pod baldachýnem, na druhé archanděl Gabriel žehnající Marii a nesoucí svitek. Rubové strany zachovávají fragmenty architektury a náznaky postav.