Už z louky pod lesem se nám otevírá krásný pohled do údolí, v němž se rozprostírá obec Křemže a potěší i výhledy na nejvyšší horu Blanského lesa, všem tak dobře známou Kleť. My se ale ponoříme do smíšeného lesa a kráčíme opačným směrem.

Většina cesty vede lesní pěšinou, místy s prudkým stoupáním, které ale bez problémů zvládnou všechny věkové kategorie. Obtížný je pouze závěrečný výstup, který je po samotné skále. S jistou mírou opatrnosti ale i tuto poslední část cesty zvládnou všichni zdraví jedinci.

Na vrcholu skalnatého Kluka se ocitáme přibližně po čtyřiceti minutách od našeho startu. Dominantou skalního masivu je mohutná granulitová skála, z níž se otevírají výhledy směrem na západ a jihozápad. Na skále je malý železný kříž, schránka s vrcholovou knihou a od roku 2020 i pumpa. Vodu v ní ale nečekejte, jde jen o místní recesi.

Na Kluku byly v minulosti nalezeny úlomky laténské keramiky, což vedlo k domněnce, že vrcholová skála Kluku mohla sloužit jako strážní bod keltského oppida Třísov, které se nachází necelých pět kilometrů jihovýchodně od Kluku. I samotný název hory by mohl pocházet z keltského slova kluka, které znamená velká skála. Jiné prameny ale uvádí, že jméno může být i staročeského původu, ve významu holého místa zbaveného lesního porostu, takzvaně vyklučeného.

Zkamenělý chlapec

Jméno hory je ale také spojováno s různými pověstmi, v nichž vystupuje malý chlapec − kluk. Podle jedné z verzí je vrcholová skála zkamenělým chlapcem, jehož proklel sedlák z Habří za to, že chlapec při orání pole najel na kámen.

Jiná verze hovoří o strážném duchu kraje sídlícím v hoře, který se zjevuje jako bytost podobná malému chlapci a až bude nejhůře, přijde tento duch na pomoc. Kdysi se prý v chlapecké podobě osobně zjevil rytíři Smilovi z Křemže. Tento duch se vyznačuje neobyčejnou silou, a když se rozzlobí, dokáže rozpoutat smrtonosnou bouři a vichřici. Kluk tedy mohl být ten, kdo klučí lesy, čili rozpoutává vichřice a způsobuje vývraty.

Většinou ale duch pospává v nitru hory. Až zazní signál k poslední bitvě, probudí se i Kluk, vytrhne ze země staletý dub i s kořeny, hodí si ho jako kyj přes rameno a vydá se na pomoc. Tak zní jihočeská legenda, která je velmi podobná té o blanických rytířích ze středočeského Blaníku.

První písemná zmínka o vrchu Kluk pochází z roku 1375. V němčině byl vrch nazýván Bubenstein, tedy klukův kámen či kamenný kluk. Zpět z bájného Kluka se vydáváme opět po zelené značce k osadě Mříč, zvolit ale můžete i jinou trasu. Opačným směrem lze po zelené dojít do osady Slavče s malebnou návsí a odtud pokračovat po žluté značce až k železniční zastávce Vrábče.

Cesta není nároční, ale vzhledem k závěrečnému sklanímu výstupu není vhodná pro kočárky, ani osoby tělesně postižené. Časová náročnost z Vrábče tam i zpět kolem čtyř hodin. Ze Mříčí vám cesta oběma směry zabere zhruba dvě hodiny.