Auto jsme s manželem a 8letým synem zaparkovali na bechyňském náměstí a cestu odstartovali zmrzlinou. V infocentru si syn doplnil turistický deník o razítka – všechny dostupné místní vizitky už totiž má, takže jsme aspoň něco ulovili. Visutá lávka, na kterou míříme, vizitku totiž nemá. Po červené značce jsme se vydali z náměstí směrem k řece Lužnici.

První zastávkou byla železobetonová lávka pro pěší, pod kterou říčka Smutná ústí do Lužnice a ze které se otevírá opravdu krásný výhled na město.

​Visutá lávka a cesta podél řeky

Pokračovali jsme dál po pravém břehu řeky. Po chvíli jsme došli k visuté lávce, která vede kolem skalního masivu a patří mezi nejatraktivnější místa na Stezce údolím Lužnice. Naproti ní je známá Židova strouha a také Via ferrata – pro ty, co mají rádi trochu adrenalinu.

O možnosti letního přívozu a možnosti dostat se z jednoho břehu na druhý si můžete přečíst tady.

Cesta byla úplně klidná, lidí jsme potkávali minimum. Pokračovali jsme kolem moderních Apartmánů Lužnice a dorazili do kempu Orion, kde jsme si dali občerstvení – každý podle chuti. Cesta dál vedla až k jezu Červený mlýn. Budova samotného mlýna je na druhém břehu, ale celé okolí působí klidně a příjemně, ideální na pauzu a na přečtení pověsti o velkém černém psovi s ohnivýma očima, který se tady údajně zjevoval.

​Z Kolodějů do kopce na rozhlednu

Po dalších pár kilometrech jsme došli až do Kolodějů nad Lužnicí. Na břehu řeky leží barokní zámek Mitrowicz, který je ale, bohužel, už několikátou sezonu zavřený. Koloděje jsme jen prošli, přešli na druhý břeh řeky a pokračovali dál po červené.

Cesta vedla přes chatovou kolonii a pak začala stoupat směrem na Týn nad Vltavou a rozhlednu Semenec. My zvolili tu nejkratší, ale vy si můžete zajít a pokochat se soutokem Lužnice a Vltavy.

Rozhledna Semenec má sice jen 7 metrů, ale nabízí parádní výhled: na Týn nad Vltavou, věže elektrárny Temelín a řeku Vltavu.  Je volně přístupná a je součástí naučné lesní stezky Semenec.

To byl náš cíl, ale zároveň i pouze polovina naší cesty.

Mysleli jsme si, že bychom došli až do Týna nad Vltavou a z něj se vrátili autobusem zpět do Bechyně. Ovšem jediný autobus ten den jel o půl třetí odpoledne a my na rozhledně stanuli přesně ve tři.

Čekala nás tedy ta samá cesta zpět. Jak se říká, že ta utíká mnohem rychleji, a něco na tom bude. Cesta z Bechyně k rozhledně trvala 3,5 hodiny. Hodně jsme fotili a stavěli se na občerstvení. Cestu zpět jsme vzali bez zastávek na cokoliv a za dvě hodiny jsme byli zpět na bechyňském náměstí. S 23 km v nohách.

Trasa, kterou jsme šli z Bechyně k rozhledně, je částí naší nejdelší naučné stezky na Onen Svět. Měří 66 km, začíná právě v Týně nad Vltavou a přes Bechyni, Stádlec, Sepekov, Milevsko a Kovářov vás dovede do osady Onen Svět, ke stejnojmenné chatě a k Langově rozhledně. Tak tam třeba příště…