Rodina a blízcí přátelé se s Karolínou setkali už v Livignu bezprostředně po závodech – mimo jiné i členové jejího mateřského klubu Snowriders Vimperk. Atmosféra byla bouřlivá a plná emocí. „Podpora fanoušků na olympiádě mě pozitivně překvapila. Nárůst zájmu a projevené podpory byl nečekaný,“ říká Karolína.

Stejně emotivní chvíle ji čekaly i doma. Na půdě sportovního gymnázia ve Vimperku pro ni spolužáci i učitelé připravili velké překvapení. V den jejího závodu bylo dokonce přerušeno vyučování, aby mohli studenti sledovat, jak si jejich spolužačka vede. Po návratu z Itálie ji v tělocvičně čekala nastoupená celá škola s transparenty a skandováním. „Když jsem otevřela dveře tělocvičny, byla tam celá škola s transparenty, úsměvy a všichni skandovali. Bylo to velký,“ popisuje dojatě.

Samotný závod však provázely silné emoce i obrovský tlak. „Člověk si uvědomí, že na samotný sjezd je sám. A potom ta tíha zodpovědnosti,“ přiznává. Nejsilnějším momentem celé olympiády byl pro ni dojezd do cíle individuálního závodu. Věděla, že odjela dobrou jízdu a splnila taktické pokyny bez chyby. Postup sice nakonec nevyšel, ale při odepínání prkna jí do očí vstoupily slzy – směs úlevy, adrenalinu a atmosféry olympijského závodu.

Jaké jsou další plány?

Právě práce s tlakem a psychikou se stala jedním z hlavních témat její další přípravy. „Účast na olympiádě mi dala nové poznatky o práci s hlavou při stresu a adrenalinu.“ I proto navázala spolupráci se sportovní psycholožkou Gabrielou Kloudovou, která jí pomáhá analyzovat a zpracovávat zkušenosti z vrcholných závodů.

Karolína se snowboardu věnuje od pěti let. Základy jí v klubu Snowriders Vimperk předával tehdejší trenér Pepa Bejček, který nechyběl ani mezi fanoušky v Livignu. Dnes je reprezentantkou českého týmu, kde trénuje ve smíšené skupině mužů i žen. Tento model jí vyhovuje – ráda přijímá i pohled svých mužských kolegů z reprezentace. Inspiraci hledá u zkušenějších členů národního týmu, například u Radka Housera nebo Evy Adamczykové. „Líbí se mi jejich přístup, to, co tomu dávají. Nejsou upjatí a lidsky jsou fajn,“ vysvětluje.

Vrcholový sport si však žádá své oběti. Na gymnáziu má individuální výuku a patří programově mezi sportovce třídy A. Běžný tréninkový den je podle ní soubor kompromisů, kdy je vše podřízeno aktuální fázi přípravy. Škola i běžný studentský život tak šly do pozadí a maturita se přesouvá na podzim.

Po jejím složení se chce Karolína dál naplno věnovat snowboardcrossu a hlásí se na Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze. Za čtyři roky se vidí na olympijských hrách ve Francii. „Se vší skromností věřím ve vlastní progres,“ říká mladá reprezentantka, která už dnes dokazuje, že odhodlání a pokora mohou jít ruku v ruce.

Martin Rakouš