Kozlová dnes před okresním soudem prozradila, jaké praktiky na fakultě fungovaly a okolnosti, během kterých podle ní docházelo k její diskriminaci na pracovišti. „Celý spor začal v roce 2010, kdy jsem byla protikandidátkou profesorky Tóthové ve volbě děkana fakulty. Na dotaz, zda bych se v případě výhry Tóthové chtěla stát proděkankou a podílet se na vedení, jsem odpověděla, že ne a že neuznávám její direktivní řízení,“ řekla dnes Lucie Kozlová. Tehdy prohrála ve volbě s Tóthovou o jeden jediný hlas.

Jakmile nastoupila Valerie Tóthová do funkce, začaly prý personální čistky a reorganizace, například se sloučily katedry a došlo k odvolání dosavadních vedoucích. Podle Kozlové při tom bylo hodně organizačních nedostatků, na které si nestěžovala jen ona.

Silné napětí mezi oběma ženami začalo v době, kdy Kozlová odjela do Prahy na konferenci, kde prezentovala svůj příspěvek do vědeckého časopisu. I když jí údajně fakulta předem cestu potvrdila, nakonec jí cestovní příkaz nebyl proplacen. „Tehdy jsem dostala výtku za hrubé porušení pracovní kázně. Děkanka se se mnou vůbec nechtěla bavit, jen přes právního zástupce a odvolala mne z vědecké rady,“ zmínila městská radní a zároveň vyučující na univerzitě Kozlová. Postupně jí vedení fakulty odepřelo účast na grémiích kraje i města. Kozlová se směla účastnit například přednášek na jiných fakultách univerzity jenom ve svém osobním volnu, stejně tak i konferencí a městských komisí. Přitom její kolegové mohli mít tyto aktivity v rámci pracovní doby.

Problém měla Kozlová i s Davidem Urbanem, někdejším vedoucím katedry, který pomáhal docentku sledovat. „Docent Urban po mě požadoval propustky k lékaři. Na univerzitě do té doby nikdo nepožadoval potvrzení. Navíc nepřiměřeně kontroloval moje hodiny. Někdy přišel a bez udání důvodu nahlédl do učebny a pak zase zavřel. Studenti se mě pak po čase ptali, proč stále chodí do hodin a klepe na dveře. Stavělo mě to do velmi nepříjemné situace,“ uvedla Kozlová. I když se snažila podle svých slov situaci řešit s katedrou a následně s akademickým senátem, žádné pomoci se nedočkala a musela věc řešit soudně. „Chci jen omluvu, nejde mi o peníze.“

Na dotaz, zda se něco změnilo po podání žaloby na univerzitu, řekla Kozlová, že s cestovními příkazy má stále potíže, ale už po ní nikdo nepožaduje propustky k lékaři. Výpověď žalobkyně bude pokračovat v dubnu, otázky bude tentokrát pokládat právní zástupce Jihočeské univerzity.