„Železniční most byl vystavěn v letech 1886 až 1889, v tehdejší době unikátní technologií letmé montáže nýtované ocelové konstrukce. Stavba se stala chloubou českých techniků a dělníků. Ve stejné době byla podobnou technologií vystavěna Eiffelova věž v Paříži. Most již nevyhovuje současným požadavkům na železniční dopravu, proto bude v blízkosti vybudován most nový. Po obou březích přehrady jsou vybudovány turistické stezky a jejich propojení neexistuje. Jediný most – Podolský – je pro pěší a cyklisty nevhodný pro jeho rozměry a velkou frekvenci kamionů, protože se jedná o hlavní komunikaci, spojující například města Písek a Tábor. Je také na záložní komunikaci pro dálnici D 1. Peticí vyzývají občané níže uvedení Jihočeský kraj k tomu, aby byl železniční most přes Orlickou přehradu u Červené nad Vltavou zachován pro příští s tím, že namísto kolejí na něm bude zbudována cesta pro pěší turisty a cykloturisty,“ informuje v petičním prohlášení hlavní iniciátor petice Karel Holl.

Petice je na internetu i po Milevsku

Není to ovšem pouze on, kdo za zachování mostu bojuje. Přidali se k němu i Petr Bouška z Milevska, Helena Končelíková z Jetětických Samot, Eva Hanzalová z Plzně a Milada Jiroušková z Podolí I. Ti vytvořili petiční výbor, který se bude snažit, aby most zůstal zachován. V současné době petici podepsalo už přes 200 lidí a každým dalším dnem jejich počet přibývá. Vzhledem k online internetové petici na adrese

https://www.petice.com/stats.php?id=281947

mohou lidé vyjádřit i svůj názor a tak také činí. V Milevsku je petice umístěna v infocentru, v městské knihovně nebo v muzeu. 

„Není nutně staré věci nahradit novými. Staré věci mají své kouzlo a svojí historickou vypovídající schopnost. To by se také mohl zbourat Kamenný most v Písku, protože nový by měl lepší technické parametry,“ sděluje svůj názor na stránkách petice Olga Kolísková z Křenovic. „Podepisuji, protože technicky ojedinělé stavby z novodobé historie jsou stejně důležité jako středověké památky a jejich zachováním umožníme budoucím generacím poznávání takových technologií nejen na obrázcích,“ přidává se Eva Koukolová.

„Most podle mého názoru stojí za záchranu. Je ukázkou dovednosti našich předků a měl by být zachován,“ je téhož názoru Martin Solar ze Škvořetic. Názor přibyl také z nedalekých Borovan u Bernartic. „Most je nádherný a měl by být uznaný jako technická památka. Ale hlavně by měl být zachován třeba pro pěší a cyklisty,“ uvádí Radka Hošnová. Za zmínku stojí, že i když petici vyvolali místní lidé, největší ohlas má z Prahy.

Co vlastně vedlo Karla Holla k tomu, aby petici inicioval? „Kontaktoval mě bývalý hejtman Jihočeského kraje a mluvili jsme spolu, že se na Jihočeském kraji komplikuje situace a že současná paní hejtmanka od možnosti zachování mostu ustupuje. Řekl mi, že jediná možnost, jak most ještě zachovat, je vznik petice. Proto jsme neváhali. Petice je nyní k dispozici nejen na internetu, ale také v klasické papírové podobě. Náš petiční výbor teď skvěle pracuje a sbírá podpisy. Já sám jich mám na papíře už přes sto. Na internetu jich je také přes sto. Dokonce mám zprávy, že probíhá sběr podpisů i v Českých Budějovicích,“ nastiňuje Karel Holl. Podle něj také existuje varianta, že by sice byl zbouraný starý železniční most na Červené, zároveň by ale mohla vzniknout lávka zavěšená na novém železničním mostě tak, aby se přes něj mohli dopravovat lidé přes řeku. To ovšem za podmínky, že o to kraj bude mít zájem a že kontaktuje s tímto návrhem Správu železnic. Nicméně prioritou zůstává pro Karla Holla zachování starého mostu. I když ví, že šance není moc velká, bojuje petiční výbor, jak jen to jde.

„Byla bych strašně moc ráda, kdyby se co nejvíce lidí podepsalo a hlavně kdyby se most zachoval, protože zbourat se může pouze jednou. Třeba pak bude u moci někdo jiný a chtěl by most zprovoznit pro turisty a most už nebude. Je důležité ho zachovat, i kdyby se s ním nemělo vůbec nic dělat. Nástupci ho mohou kdykoliv zrekonstruovat, ale jakmile by šel most k zemi, už to nikdy nepůjde,“ říká Eva Hanzalová, členka petičního výboru. Ta prozrazuje, jak vlastně sbírka podpisů probíhá.

Přidávají se obce

„Kontaktovali jsme jako členové petičního výboru okolní obce, zda by mohl být petiční arch na jejich úřadu. Zatím nám všude odpověděli, že ano. Pokud tedy navštívíte nějakou obec v okolí Červené, například Vlastec nebo Oslov, měl by tam být petiční arch k dispozici. Další místa budou samozřejmě přibývat . Teď jednám s knihovnou v Písku. Uvidíme, jak se k tomu postaví. Chceme samozřejmě, aby těch podpisů bylo maximální množství, abychom opravdu ukázali, že nám to není lhostejné,“ dodává Eva Hanzalová.

Na druhé strany řeky Vltavy směrem na Tábor bojuje za zachování železničního mostu také Milada Jiroušková, zastupitelka Podolí I a rovněž členka petičního výboru. „Zatím sbírám podpisy pomocí emailů. Rozesílám zprávy především známým, aby se do petice zapojili. Samozřejmě hledám také vhodná místa, kam by se petiční arch mohl dát. Myslím si, že ten most je obrovská památka a jeho zničení by bylo nevratné. Tyhle staré věci, když zaniknou, tak už je nikdo neudělá. Most je starý 130 let a jsou s ním spjaté osudy jednak místních a jednak těch, kteří ten most stavěli. Byli to převážně dělníci, kteří měli zkušenost se stavbou těchto mostů, protože stavěli v celém Rakousko-Uhersku. Byl to tehdy druhý největší most tohoto typu v tehdejším Rakousko-Uhersku. Dokonce jsem slyšela jeden takový příběh, že se za první světové války sešli vojáci, kdy jeden z nich byl tady z Podolska, se stavitelem tohoto mostu někde na válečné frontě a smluvili se, že on tady stavěl ten most, pamatoval si jména zdejších hospod a dokonce i jména některých dívek. Ten most je krásný pro oko a ještě by mohl být i užitečný pro lidi. Jeho zachování by bylo vyjádřením úcty k práci našich předků,“ myslí si Milada Jiroušková.