Vydřímu samečkovi Žolíkovi je půl roku, Ašce dva měsíce. Roztomilá mláďata by bez pomoci člověka nepřežila. Starší Žolík pochází od Jindřichova Hradce. „Telefonovala nám paní, že otevřela dveře do domu a za prahem leželo vydří mládě. Pravděpodobně se něco stalo se samicí, mládě z hladu vylezlo a hledalo místo, kde se může ohřát,“ dodává Jan Nový, ředitel Českého nadačního fondu pro vydru v Třeboni. Mladší Ašku pak podle Nového našli turisté přímo na třeboňském náměstí. „Ona tam neustále pobíhala, naříkala, bylo vidět, že je ztracená, protože volala samici a bylo to mládě ve věku, kdy ještě běžně neopouští noru,“ říká.

Vydří mláďata už se ale do volné přírody nevrátí, jsou totiž až příliš zvyklá na člověka. „Došlo tam k jevu zvanému imprinting, což znamená, že to zívře si člověka vštípilo jako svého rodiče a ve volné přírodě by nemělo šanci přežít.“ upřesňuje Jan Nový. Takto malá vydří mláďata se do záchranné stanice podle ředitele Českého nadačního fondu pro vydru v Třeboni dostávají jen zřídka. „V 99 procentech se jedná o zvířata, která jsou nějakým způsobem poraněná, nejčastěji díky provozu na silnicích, tohle je opravdu vyjímečná situace.“

Ošetřovatelé chodí s oběma vydrami na procházky na louku a snaží se, aby si na sebe zvykly. V budoucnu totiž budou sdílet společné prostory a svými veselými kousky dělat radost návštěvníkům záchranné stanice. „Budeme muset postavit co nejrychleji velký výběh, kde budou mít vydry k dispozici dostatečně velkou vodní plochu a zůstanou v naší péči,“ uzavírá Nový.