Mužákovi se letos rozhodli otevřít zámek Dobrohoř už o prvním jarním víkendu. Rok 2026 bude náročný, chystá se přes dvacet koncertů a řada výstav výtvarného umění. Mírný déšť za okny sobotní návštěvníky neodradil. Po celý den se sjížděli k roztopeným kamnům, kde kromě výtvarných děl a starých přátel mohli objevit zámecký jarmark vzhledem počasí rafinovaně rozmístěný po mnoha prostorách zámku. Výstavy velikonočních dekorací ze dřeva i květin nebo tvůrčí dílnu pro děti doplnily speciality malých českých sýrařů a rakouských řezníků. A to za doprovodu harmonikářů, které v odpoledních hodinách vystřídalo vystoupení dětí ze školy a školky ve Starém Městě pod Landštejnem.

Od pivovaru přes JZD až k ukázce šlechtického sídla

Především se ale mohli všichni přesvědčit, jak majitelé postoupili v rekonstrukci. „V roce 2013 jsme sem přišli úplnou náhodou,“ říká Jan Mužák, jenž podniká v oboru prodeje a distribuce kosmetiky. „Syn mi poslal inzerát realitní kanceláře, jestli prý nekoupíme zámek. Údajně to myslel jako vtip, ale já si řekl uvidíme, bude legrace. Paní z pražské realitní kanceláře jsem vůbec do Starého Města nemohl dostat. Kdy jsme přijeli, pochopil jsem proč, asi jsme nebyli první. Všechno bylo po pás zarostlé kopřivami, vytlučená okna, propadlé trámy, děravá střecha. Voda už podemílala rohy stavby. Objekt bez elektřiny… A strašně tu tenkrát smrděl vepřín.“

Historicky na okraji Starého Města pod Landštejnem vystavěli pivovar a v polovině 19. století rod Sternbachů přestavěl budovu na klasicistní zámek. Používal se jako sídlo vrchnostenské správy, pro úřednické byty či stáje. Sternbachové vlastnili panství do roku 1938 a po zestátnění roce 1945 sloužil zámek různým potřebám JZD. Na místě bývalého zámeckého parku vznikl velkokapacitní vepřín.

„Chvíli jsem to obcházel a říkal si – to je utopie, to nemůžeme koupit,“ vzpomíná na rok 2013 Jan Mužák. „Ale zároveň jsem si uvědomoval, jak krásný je tady pohled do údolí.“ Poměrně brzy se majitelé rozhodli, že otevřou zámek veřejnosti. Kromě kulturních akcí je veřejně přístupný, jde o objekt památkově chráněný jako ukázka venkovského šlechtického sídla 19. století.

„Vede tudy poměrně frekventovaná cyklotrasa. Najednou přijeli dva cyklisti a ptali se, jestli by nemohli přespat. Když jsme si pak povídali, tvrdili, že spoustu lidí to bude zajímat,“ říká Jan Mužák. „Upravili jsme proto jeden pokoj, poté třípokojový byt, druhý byt a tak dále… Takže dnes máme pět apartmánů a další pokoje letos přibudou.“

Mužák připomíná, že samozřejmě nejde o výdělečný projekt. A je třeba dodat, že srdcem dění v Dobrohoři není ubytování ani kavárna. „Dům si sám hledá opodstatnění,“ poznamenává majitel. „Když jsme ho koupili, řekli jsme, že si tu upravíme bydlení. Já mám rád knihy, tak sem budu navážet knihy, které už doma nemám kam uložit, jenže už je ani tady nemám kam dávat. Musím si znovu připravit nový prostor.“

Z baru vznikla kaple

Upravených prostor rok od roku přibývá. „Lidé přijdou, že vlastní sbírku a nemají ji kam dát,“ poznamenává Jana Mužáková. Tak Paul Richter a Hans Schak z Rakouska věnovali zámku sbírku pohárů nazývaných Traubenwäscher, které se během vybraného stolování používaly na omývání hroznového vína. Sbírka čítá přes tři sta kusů a je největší svého druhu na světě. „Lidé nám často věnují také starý nábytek. Získali jsme tímto způsobem čtyři harmonia,“ dodává Jana Mužáková a otevírá dveře vedoucí do nově zřízené zámecké kaple. „Za socialismu sloužila jako bar. My jsme ji trochu obnovili a děláme tady mše, protože pan farář je už starý a v kostele se netopí. Sehnali jsme staré sedačky z místního kina a dali jsme sem kamna…“ říká Jana Mužáková. Kaple je vyzdobená cyklem Křížová cesta od Aleše Lamra, a tím se otevírá druhé velké téma zámeckého příběhu.

Rok 2026 přinese originální kulturní program

Hned v několika výstavních síních, ale i na chodbách, v komnatách nebo různých zákoutích jsou rozmístěny spíše stovky než desítky výtvarných děl současných i nedávno žijících umělců. Mimo zmíněného Aleše Lamra například práce Kurta Gebauera, Otto Plachta, Františka Hodonského, Veroniky Oleríny, Šárky Radové a dalších. Kromě stálé expozice se mohou návštěvníci těšit na výstavní události. Umění je nepřehlédnutelnou vášní nových majitelů. „Našli jsme si i kurátorské trio a já občas něco doplním…“ usmívá se Jan Mužák. „Od května otevřeme výstavu afrických soch a masek ve spolupráci s Museum Humanum ve nedalekém Fratres v Rakousku. Doplní ji Karíma Al-Mukhtarová, úžasná umělkyně, po otci Iráčanka, po mamince Češka. Vyšívá do skla a také do trámů, vytváří i gobelíny.“

Od srpna chce Jan Mužák uskutečnit novou myšlenku: představit výtvarnické rodiny, kde se umění věnuje několik generací; mělo by nejprve jít o rodiny Bromů a Lamrů. Kromě toho turisty čeká výstava věnovaná Landštejnských legendám.

Koncertní sál s výhledem do krajiny České Kanady je až nečekaně rozlehlý a podobně široká má být letošní hudební nabídka. „Na jaře bude hrát skladatel Jan Dušek se spoluhráčem Mou vlast v klavírní verzi pro čtyři ruce, což je původní úprava Bedřicha Smetany. Zazní všech šest symfonických básní,“ vybírá z programu Jan Mužák. „Dva koncerty budou věnovány jednomu z nejvýznamnějších českých skladatelů druhé poloviny 20. století Viktoru Kalabisovi. Je to náročná hudba a nehraje se často,“ poznamenává majitel. Připravuje však i koncerty z filmových a muzikálových melodií.

Fajnšmekry z celé země by měl přilákat workshop se zmíněným mladým skladatelem Janem Duškem. Asistent na Hudební akademii múzických umění se zaměří na interpretaci hudby 20. a 21. století. „Tam se v zápisech používají věci, které interpreti často neumějí uchopit,“ vysvětluje Jan Mužák. Skladatelé by pak přímo na zámku zkomponovali skladbu, na místě by se nacvičila a provedla na třech koncertech.