Zapomenutý pomník, zapomenutá smrt…
František se narodil 26. září 1914 jako druhé dítě Josefa a Anny Dvořákových. Jeho sestra Marie byla starší o tři roky, jako poslední se narodil v roce 1916 bratr Josef. Rodina hospodařila na statku v Čekanicích u Tábora. Koně tehdy patřili neodmyslitelně k životu sedláka, a tak se mnozí věnovali nejen denní práci s nimi, ale i jezdeckému sportu. To přivedlo Františka do Selské jízdy.

O putovní zlatý palcát
Jezdecké selské spolky vznikaly od poloviny 19. století jako projev vlasteneckých snah českých rolníků. Jejich hlavní náplní byl jezdecký sport a prohlubování zájmu o chov koní. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se tyto spolky úzce propojily s Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu (běžně se pro ni používá název agrární strana). Selské jízdy rovněž spolupracovaly se Sokolem a s různými střeleckými jednotami. Podporovalo je i ministerstvo národní obrany. Jízda na koni se považovala za branný sport.

Na Táborsku působil od října 1928 Sbor selských jízd Alfonse Šťastného. Jméno onoho muže si nevložil sbor do názvu náhodou. Na přelomu 19. a 20. století byl poslancem českého sněmu, téměř šest desítek let hospodařil na rodinném statku v Padařově a byl zde také starostou. Zemřel před první světovou válkou a agrární strana do značné míry vycházela z jeho politických názorů. Pod táborský Sbor selských jízd spadaly okresy Bechyně, Milevsko, Mladá Vožice, Soběslav a samozřejmě Tábor.

Každoroční soutěže o zlatý putovní palcát sbor pořádal od roku 1930. V Milevsku se tedy konal šestý ročník. Žádní soutěžící z Mladovožicka a Soběslavska do Milevska ale nepřijeli, jako hosté se naopak zúčastnili závodníci z Písecka. Soutěžící se do Milevska sjeli už v sobotu, ubytovali se a odpoledne si mohli vyzkoušet závodiště. Bylo zřízeno na rozsáhlé ploše u Staňkova – a tady došlo vpodvečer k neštěstí.

Jezdecké závody zasáhlo neštěstí
Před šestou hodinou večerní František Dvořák při skoku přes překážku nešťastně spadl ze svého koně. Nevíme, zda chybu udělal jezdec nebo kůň, podrobnosti neštěstí nejsou známé. Zvíře se bohužel převalilo přímo na jezdce a způsobilo mu smrtelné zranění. Byl na místě mrtev. Táborský matrikář připsal k zápisu o Františkově smrti poznámku: smrt náhlá.

Přestože někteří závodníci pod dojmem této tragédie odstoupili ze soutěže a odjeli domů, závody se v neděli za velkého zájmu milevské veřejnosti konaly. V průvodu účastníků od sokolovny na závodiště ani během soutěží ale nehrála hudba a při úvodním nástupu věnovali soutěžící i obecenstvo památce zesnulého pietní vzpomínku. Pak už se soutěžilo.

Koně závodili v kroku na 500 metrů, v klusu na 1000 metrů, v cvalu na 800, 1000 a 1200 metrů. Ve skoku soutěžili jednotlivci ve dvou kategoriích: přes šest překážek o výšce 60 centimetrů a přes stejný počet překážek o výšce 80 centimetrů, dále ve skoku dvojic a ve skoku mohutnosti, kdy se výška překážek postupně zvyšovala. V součtu zvítězila selská jízda Tábor a odvezla si tak putovní cenu, Milevští byli druzí. Z pochopitelných důvodů byl zrušen plánovaný závěrečný večírek pro účastníky.

Hospodářství převzal bratr
Františkova pohřbu se v úterý 16. července zúčastnilo velké množství lidí. Přišli nejen sousedé z čekanických statků, ale i spoluhráči z fotbalového mužstva, kde František hrál. Jeho smrt zcela převrátila plány rodiny do budoucna. S Františkem se totiž počítalo jako s dědicem a budoucím hospodářem na rodinném statku. Mladší bratr Josef byl zrovna čerstvě vyučen a neočekávalo se, že by někdy sedlačil. Přesto později po otci statek převzal a věnoval hospodaření na něm celý svůj život. Přes potíže a šikanování, kterým musel on sám i jeho rodina čelit od počátku 50. let ze strany komunistického režimu, nikdy nevstoupil do jednotného zemědělského družstva.

Rodinný hrob Dvořákových na čekanickém hřbitově upoutá rozměrným reliéfem. Je na něm smutná ženská postava s nachýlenou hlavou a v pozadí kůň. Zvíře, které nedomyslitelně patřilo k životu a práci tehdejšího sedláka.
Jakou roli kůň sehrál při úmrtí Františka Dvořáka, již víme. Začátkem roku 1937, rok a půl po jeho smrti, vedl jeho otec Josef koně táhnoucí vůz po zledovatělé cestě. Na náledí uklouzl a spadl pod vůz. Než koně zastavili, vůz ho nehezky potloukl. Josef ještě došel domů, ale za několik dní – 21. ledna – zemřel. Lékař určil jako příčinu smrti lalůčkový zánět plic, ale nebudeme nejspíš daleko od pravdy, když budeme považovat za příčinu tohoto onemocnění rozsáhlá poranění hrudníku, která při nehodě utrpěl. Snad byli koně jakýmsi prokletím rodiny… Ale Josef mladší, poslední hospodář na Dvořákově statku, na ně nikdy nezanevřel a choval je, dokud mohl. Koně a sedlák patřili k sobě.

Bývalý statek v Čekanicích je stále v majetku rodiny. Podle rodinné tradice je ženská postava zobrazená na rodinném hrobě Anna, Františkova matka a manželka Josefa staršího. Františkovo jméno z hrobu zmizelo před několika léty při výměně poškozené náhrobní desky. Zůstalo samozřejmě jméno rodiny. Ale na zapomenutém pomníčku u Milevska si jméno tragicky zesnulého Františka stále můžeme přečíst.