Jak na vás dopadla opatření v souvislosti s koronavirovou pandemií? Nakolik se projevila ve vašich plánech, trénincích a celkově přípravě?
Opatření dopadla jistě na každého jedince, není to jednoduchá situace. Plány se mění hodně rychle. Například 14. března jsme měli jet na soustředění do Toskánska, kam jsem se moc těšila – byla to vždy tvrdá tréninková část přípravy, ale obrovský relax pro hlavu a vypuštění všedních starostí. Musela jsem tedy zaimprovizovat a „soustředění“ si udělat sama v místních podmínkách. Plavání a posilovna odpadly z důvodu uzavření těchto zařízení. Takže zbývá kolo, trenažér v domácím prostředí a běh.

O kolik závodů jste zatím přišla, jak vidíte výhled do dalších měsíců? Jak by mohla letošní sezona z vašeho pohledu kvůli pandemii vypadat?
První závod jsem plánovala o posledním březnovém víkendu v rakouských vinicích, jednalo se o crosscountry závod. A hned další víkend, tedy 4. dubna, se měl jet první crosscountry závod Českého poháru v Brně. První maraton měl přijít o dalším víkendu v Hradci Králové. Mezinárodní závody se ruší prozatím do 1. června a tuzemské se také přesouvají na pozdější termíny. Moc se plánovat nedá a člověk musí hodně improvizovat. Celý kalendář závodů se tak mění, organizátoři posouvají termíny na později, což znamená, že se bude hodně závodů překrývat. Bude to dost nahuštěné.

Máte nějaké zprávy o tom, jestli je v ohrožení také světový závod XTERRA na Havaji, kterého jste se loni poprvé zúčastnila?
Myslím, že tento závod v ohrožení je. Všichni jsme pandemií zasaženi a těžko říci, jak to bude s možností vycestování za hranice. I člověk sám bude mít obavy vycestovat.

Jak velkou ránu tím, že už celý měsíc veškerý sport stojí, dostala cyklistika? V čem se to projeví v dalších měsících, popřípadě letech? A zanechá to podle vás větší následky?
Věřím, že se situace uklidní. Nejen cyklistika, ale veškeré sporty dostávají ohromnou ránu. Pro organizátory závodů to není záviděníhodná situace, stejně tak pro trenéry, profi závodníky, kluby a tak dále. Dostáváme výstražný palec, že bychom si měli uvědomit, jaké změny kolem nás probíhají, jak se chováme k přírodě.

Náhradou za klasické závody jsou vám nyní alespoň ty virtuální v rámci série Kolo pro život, kdy je trenažér, na kterém jedete, propojen s počítačem. Nakolik alespoň toto vítáte?
Je fajn, že si člověk minimálně takto může poměřit síly a svoji kondici s ostatními. Vyzkouší si zase něco nového. Trasy jsou pěkné a opravdu vás vtáhnou do závodního prostředí. Chybí při tom ale ten venkovní pohyb a zručnost v ovládání kola.

Jak si zatím v této sérii vedete a jak bude pokračovat? Může to dopadnout tak, že by se celá sezona odjela kompletně virtuálně?
Účastnila jsem se závodu pod názvem Real Spring Classics, kterou uspořádala firma Rouvy pod patronací Kola pro život. Jednalo se o sérii pěti závodů, které se jely obden. Bylo to dost náročné. Sčítalo se pořadí třech nejlépe odjetých závodů. V kategorii žen se mi podařilo tuto sérii vyhrát. V plánu jsou další dva virtuální závody během dubna, konkrétně v jeho polovině a na jeho konci.

Nakolik se liší příprava na klasický závod venku a ten virtuální? A nakolik i samotný průběh? Co je největší rozdíl?
Na virtuální závod si musíte připravit počítač, trenažér, do kterého si upevníte vlastní kolo, připojit se na wi-fi a připravit si dostatek tekutin, popřípadě výživu. Tedy pokud vás někdo neobsluhuje. Na klasický závod řešíte navíc vnější podmínky, aby byl člověk správně oblečený, studuje trasu, zjišťuje si značení a profil trasy. V samotném závodě pak řeší spoustu dalších vjemů, předjíždění ostatních závodníků. Při online závodě jste závislí na připojení wi-fi.

Myslíte, že se třeba díky této vynucené pauze v budoucnu více přemístí závody na kole do virtuálního prostředí? Nebo ty v přírodě vždy zvítězí?
Na tuto otázku je těžké odpovědět. Existuje příliš mnoho faktorů, od kterých se toto odvíjí.

Jak vám osobně se zamlouvá virtuální závodění?
Jedná se o fajn zpestření, zejména v této době. Vimperská firma VirtualTraining vyvíjí software Rouvy, v níž můžete vybírat z tuzemských i světových tras. Takže se podíváte z pohodlí domova do různých koutů. Samozřejmě skutečné závodění v terénu a na vzduchu nelze nahradit. Jsem člověk, který tráví rád čas venku.

V polovině února jste obhájila titul nejlepší sportovec Strakonicka za rok 2019. Změnilo druhé prvenství v anketě něco ve vašem životě od té doby?
Z obhajoby prvenství v anketě Sportovec Strakonicka jsem měla a mám opravdu velkou radost. Je mi ctí, kam jsem se dokázala vypracovat jednak svojí pílí a díky přízni mého přítele Pavla Skály, který mi byl vždy v závodech velkou oporou a který mě toho mnoho naučil. Žádný dopad ohledně sportovní kariéry ale tato obhajoba neměla.