Studie ukázaly, že dobře koncipovaný virtuální zážitek může podpořit naplnění některých klíčových potřeb starších lidí, například potřeby důstojnosti nebo kontinuity a smyslu životního příběhu. „Ve virtuální realitě se člověk může vrátit do míst, která jsou spojena s jeho rodinou, profesí nebo koníčky, ale také vidět místa, která mu byla z finančních nebo politických důvodů nedostupná. Přirozeně přitom vypráví o svém životě a svých hodnotách,“ uvádí Věra Suchomelová z Teologické fakulty Jihočeské univerzity.

Projekt byl spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR vrámci Programu Éta. Realizovala ho Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích společně s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT a Asociací virtuální a rozšířené reality. Cílem řešení byl právě vývoj sady virtuální zážitků určených zejména rezidentům domovů pro seniory a metodika pro aktivizační pracovníky.

Vývoj virtuálních zážitků vyžadoval mimo jiné pořízení stovek 360 stupňových snímků, které mapují celou Českou republiku. Ukázalo se, že kvalitu fotografií ovlivňují i takové detaily, jako je výška stativu. „Pro uživatele – klienty domovů pro seniory, kteří mají často pohybová omezení, je například nutné snímat realitu z pozice sedícího člověka, aby výsledek působil přirozeně“, říká Martin Kotek z Asociace virtuální a rozšířené reality.

Díky množství fotografií bylo možné sestavit pestrou škálu tematických výletů. Senioři tak mohou cestovat nejen do přírody zajímavých měst, ale podle svého zájmu se zaměřit například na sport, lázně, poutní místa nebo kulturní památky. Klíčovým zjištěním výzkumu byla také preference virtuálního prostředí, kde je vidět přirozený pohyb: lidi v parku, na kole, na nákupu, maminky s dětmi.

Projektový tým se dále zaměřil na vytvoření podmínek, za kterých si mohou virtuální realitu užít i senioři s obtížemi v oblasti zraku, sluchu nebo jemné motoriky. „Roli hrají světelné podmínky, kvalita doprovodného zvuku i fotografií, ale také možnost paralelního ovládání, kdy seniorovi v pohybu ve scéně nenásilně dopomáhá doprovázející osoba, například aktivizační pracovnice,“ doplňuje Lenka Lhotská z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky.

V průběhu projektu došli vědci k zásadnímu závěru. Pro dosažení nejlepších výsledků a zlepšení psychického stavu je nutné virtuální zážitek kombinovat s reálnými sociálními kontakty. „Starší člověk musí mít možnost zážitek z virtuální reality sdílet. Ve skupině dalších seniorů, s aktivizační pracovnicí nebo s rodinou. Na virtuální zážitek může navazovat aktivita zaměřená na cvičení paměti nebo reminiscenci. Pokud je využití virtuální reality spojené se sociálním kontaktem, může bezesporu zvýšit kvalitu života klientů geriatrických zařízení,“ shrnuje Suchomelová.

Cíle a výstupy projektu se podařilo naplnit. Pro budoucí uživatele, seniory, je vytvořena sada virtuálních zážitků a pro aktivizační pracovníky metodika Virtuální realita, nejen v domovech pro seniory.