Automechanik truhlářem i sklenářem

Kdekdo už si v Milevsku spojuje Zdeňka Kolaříka se známým truhlářstvím, málokdo možná ví, že je přitom vyučený automechanik. „Po vyučení jsem pracoval ve Strojní traktorové stanici v Milevsku. Na vojně jsem ale přičichl k truhlařině a zjistil jsem, jak se dělá nábytek. A protože jsem byl od černého řemesla, po návratu z vojny jsem si sám vyrobil stroje, abych si mohl udělat kuchyni a pak ložnici. Když přišel někdo na návštěvu, nábytek se lidem líbil, tak jsem si u domu vybavil první dílničku o rozměru 20 metrů čtverečních. Jenže pak jsem na rok onemocněl a všechno se zastavilo. V roce 1995 ještě lymská borelióza nebyla tak známá, bylo to docela komplikované. Dobře to ale dopadlo a od roku 1996 jsem se začal živit truhlařinou. Můj táta šel o rok později v ZVVZ do penze, začal mi pomáhat a pomáhá mi dodnes,“ vypráví Zdeněk Kolařík. „Podnikání mi táta celé roky rozmlouval, protože děda býval řezník a otec věděl, že není jednoduché se sám uživit. Pamatoval si, že to byla práce od rána do večera. A na tom se vlastně nic nezměnilo,“ dodává oceněný podnikatel.

Do roku 2009 se jeho truhlářství pozvolna rozbíhalo, zájem zákazníků rostl, přijal zaměstnance. „Založil jsem tedy společnost s ručením omezeným K-max servis – K jako Kolařík, M jako Milevsko, ax jako a ostatní – a servis, to že se tu poskytují služby lidem. Nynější ocenění, to už je zásluha všech lidí z firmy. V současnosti tu se mnou pracují dva zaměstnanci, potřebovali bychom do party čtvrtého a toho stále marně hledáme. Od roku 2011 pak moje žena začala dělat účetnictví a zřídili jsme obchod s dalšími službami pro zákazníky,“ dodává.

Truhlářství K-max servis zhovotuje veškerý nábytek z lamina, kuchyňské linky, vestavěné skříně, co kdo potřebuje. „Uděláme vše, od návrhu, rozkreslení, až po výrobu a montáž. Snažíme se ale i vyjít vstříc kutilům, kteřé si chtějí něco vyrobit sami. Uřízneme lamino, olepíme hrany, a když v roce 2015 skončilo v Milevsku sklenářství, tak jsem přibral i tuhle práci,“ ukazuje Zdeněk Kolařík jednu z dílen, plnou skleněných tabulí a zrcadel. „Milevský sklenář jsem teď já,“ směje se.

V nábytkářství se střídají trendy světlé a tmavé

Truhlařině se tedy Zdeněk Kolařík věnuje už přes dvacet let. Co se za tu dobu změnilo? „Designy se zlepšují, ale zhoršuje se bohužel kvalita dřevotřísky, protože ji vyrábějí z recyklátu. Kolikrát na řezu vidíte i hliník nebo plast,“ všiml si. A ve vlnách se mění i požadavky zákazníků.

„Moje generace vyrůstala obklopená světlým nábytkem. Jen si vzpomeňte na někdejší obývací soupravy nebo nábytek Univerzal. Nebo kuchyňské linky s emailovými dvířky. Pak najednou všichni prahli po rustikálním nábytku a po tmavých barvách. Po roce 2000 se to ale zase změnilo a přišel trend světlé a šedé, možná ovlivněný nábytkem z Ikey. A teď je tu naprostá všehochuť, noví výrobci nábytku jsou schopni dát rustikální dvířka na moderní designový nábytek, prostě letí neobvyklé kombinace,“ popisuje Zdeněk Kolařík.

Na otázku, jestli si vybavuje nějaké fajnšmekrovské kousky, které opustily jeho dílnu, říká: „Tak to jsou skoro všechny, protože my musíme při instalaci nábytku vyrovnávat i nerovnosti po zednících, aby se výsledek lidem líbil. Každá práce je originál.“

Zájemcům o nábytek z dílny K-max servisu Zdeněk Kolařík doporučuje ozvat se alespoň tři měsíce předem. „Zakázkovou náplň plánuji, aby pořád byla práce. Teď chodí ti, kteří chtějí měnit jádro v paneláku a budou potřebovat kuchyňskou linku v březnu. Zákazníci se nám vracejí a přicházejí další na doporučení, na nedostatek práce si určitě stěžovat nemůžeme,“ těší podnikatele.

Přežijí malá truhlářství?

V případě Zdeňka Kolaříka neplatí, že by kovářova kobyla chodila bosa. Na svůj byt nezapomněl. „Když jsem si koupil lepší stroje a vybudoval pořádnou dílnu, udělal jsem domů veškerý nový nábytek. U nás rčení o kovářově kobyle neplatí,“ říká a dodává, že zrovna začal uvažovat, jak nekonečný maraton práce trochu omezí, když přišlo ocenění Spokojený zákazník. „Tak ještě chvíli musím vydržet, ale fakt je, že na drobné podnikatele se toho hrne tolik, až to člověk ubíjí. Truhlářů tady v regionu je dost, ale postupně končí a nechávají se raději zaměstnat. Jeden v Efaflexu, druhý v Acondu, třetí dělá na čištičce, to vypovídá o tom, že jako zaměstnanci se uživí líp. Lidi si představují, že když zaplatí za kuchyňskou linku, je to můj výdělek. Tak to ale zdaleka není. Otázka je, jestli taková malá truhlářství mají budoucnost, protože řemeslníci ubývají. A když přijde zájemce o práci, hned se ptá, kolik dostane a přitom ještě vůbec nevíte, co vlastně umí. Říkal jsem to i paní hejtmance při setkání na krajském úřadu. I kraj by měl apelovat na stát, aby se povinnosti firem do pěti zaměstnanců zjednodušily. Není přece normální, aby malý živnostník vedl veškerou agendu jako velká firma třeba včetně skladového hospodářství,“ popisuje Zdeněk Kolařík, co živnostníkům ztrpčuje život.

Zachránci milevského draka

Syn Zdeňka Kolaříka Filip se rozhodl pro jinou cestu, zajímá ho příroda, studuje zemědělskou školu a chce pokračovat na rybářské fakultě. S tátou, dědou a přáteli z florbalového klubu Došwich ale stáli za obnovou draka pro milevské maškary ke 150. jubileu milevské maškarní tradice v roce 2012.

„Bylo to z popudu Karla Procházky z Maškarního sdružení, viděl jsem, že je zapálený pro maškary a že ho mrzí, když původní drak zůstal stát za kulturákem a celý se rozpadl. Karel mi první rok přivezl jen hlavu, která z původního draka zbyla. Já jsem tenkrát nového draka do masopustu nestihl, tak jsme v průvodu vezli jen dračí hlavu na smrtelné posteli. A bylo jasné, že do dalšího ročníku maškar už musíme nového draka stihnout. Mrzí mě ale, že ho teď zase nechali na větru a dešti a nikdo nedělá údržbu, bylo by potřeba draka opravit, natřít. To už ale musí nastoupit zase někdo další. Nechat to zničit by byla škoda, bylo to měsíc a půl práce,“ vzpomněl na dobu před šesti lety Zdeněk Kolařík.

Ocenění dlouholeté poctivé práce potěší každého Certifikát je u Kolaříkových vystavený na čestném místě v prodejně v Jarlochově ulici, kam spokojení zákazníci a kutilové přicházejí.