Je to definitivní konec této soutěže?

Úplně ne. Organizátor pro Českou republiku se sice rozhodl, že licenci na F1 ve školách pro letošní sezonu kupovat nebude, ale nechtěl, aby přišla vniveč náročná práce soutěžních týmů, a tak pořádá obdobnou soutěž bez postupu na světové finále, která se jmenuje Rychlé závodní vozy a vychází z projektu F1 ve školách.

Můžete se zmínit o finanční náročnosti tohoto projektu?

Nešlo jen o placení licence ve výši půl milionu korun. Organizátor musel za vítězný český tým zaplatit dalších asi sto padesát tisíc na účast na světovém finále v případě, že se tým zaregistruje. Peníze na cestu jsme si museli sehnat sami. To bylo dalších tři sta tisíc korun. Podařilo se nám to jen jednou, o mistrovství v Texasu a vloni v Singapuru jsme přišli. Vycestovali jsme díky sponzorům a medializaci ve vašem týdeníku a portálu Jižní Čechy Teď! jen předloni. Byli jsme v Kuala Lumpur. Naše výprava čítala čtyři lidi. Letos nás je sedm, takže bychom na případné vycestování na soutěž potřebovali kolem tři čtvrtě milionu, a to je neúnosné. Myslím, že F1, byť je pro studenty, sklouzla do byznysu. My jsme si v Kuala Lumpur připadali jako chudí příbuzní. Věci na závod jsme vezli ve dvou krabicích, které jsme vzali pod ruku a odkráčeli z letiště. Když jsme viděli výbavu a doprovodný tým konkurence… No, jak říkám, chudí příbuzní.

Rychlých závodních vozů se ale zúčastníte, ne?

Samozřejmě. Už vyrábíme novou formuli a pracujeme na detailech a marketingu, propagace je součástí soutěže.

Formulka zase pojede na bombičku?

No, jasně. Jako vždycky. Pravidla jsou pro letošní první pilotní ročník stejná jako u F1, ale líbí se mi, že organizátor chce jednat se soutěžními týmy o tom, jaké změny by navrhovaly ony samy. Nicméně bavil jsem se s několika kolegy z jiných týmů a mám obavy, že se Rychlé závodní vozy neudrží. Řada z nich mi totiž řekla, že uvažují o soutěži 4×4 Land Rover.

A to je co?

To je soutěž s rádiově ovládaným vozidlem s pohonem na čtyři kola a princip je stejný – vlastní konstrukce vozidla a jeho výroba. Je to víc zaměřené na elektrotechniku. Jde také o světovou soutěž.

Kdy vás čeká soutěž Rychlých závodních vozů?

Koná se 21. až 23. června v Technickém muzeu v Praze. Pro mě to bude poslední soutěž, kdy náš tým povedu. Na průmyslovce končím a soutěž je navíc omezena věkem do 19 let. Mám funkci manažera a výrobního technika. V týmu mám Lukáše Hejhala (17), to je můj zástupce, Matouš Vachuška (17) je výrobní technik, Lukáš Marek (18) a Jonáš Novotný (17) jsou konstruktéři, Jan Kubaň (15) je člen podpůrného týmu a grafička se jmenuje Kateřina Kurschová (18). Letos jsem udělal restart, zbavili jsme se starého loga a formule má také nové prvky. Inspirovali jsme se v Kuala Lumpur. Mimochodem, vloni jsme vyhráli v premiéře Pohár konstruktérů a Pohár za nejrychlejší model. Kromě toho, že jsme byli mistři republiky. Výroba formule je vlastně alchymie. Závodní vůz musí být dokonalý, nesmí se nikde ohnout, musí sedět na dráze, často jde o desetiny milimetru. Průšvih byl, že v České republice při závodech nebyl nikdy dostatečně zajištěn brzdný systém, naše formule byla vždy moc rychlá, proletěla cílem a rozpadla se.

Takže sice vyhráváte závody, ale při každém přicházíte o model formule?

Tak nějak, ale vždycky ho nějak slepíme. Máme minimálně tři. Formule váží 55 gramů. Uvidíme, jak se nám letos zadaří s inovativními prvky.