„Zasáhla nás smutná zpráva o úmrtí Ivany Parkosové, dámy, která se po mnoho let aktivně podílela na veřejném životě našeho města,“ uvedlo město Strakonice na svých sociálních sítích. Podle radnice Ivana Parkosová „svou prací, přístupem a lidskostí zanechala ve městě nesmazatelnou stopu“ a město si jejího přínosu velmi váží. Rodině a blízkým vyjádřilo hlubokou lítost a upřímnou soustrast.

Celý profesní život spojila Ivana Parkosová se Šmidingerovou knihovnou. „Nastoupila v roce 1965 do hlavní půjčovny, poté vedla metodické oddělení, které obsluhovalo menší knihovny okresu Strakonice,“ připomněla knihovna. Po sametové revoluci se stala její ředitelkou a ve funkci setrvala dvacet let, až do odchodu do důchodu v roce 2010. Celkem zde působila 45 let.

Knihovna pod jejím vedením prošla výraznou modernizací. „V našem oboru vždy hleděla dopředu a prosazovala novinky, proto již počátkem devadesátých let zavedla v knihovně počítače a v roce 1997 byla knihovna také první veřejnou institucí s dostupným internetem ve městě,“ uvedla Šmidingerova knihovna. Za jejího působení se uskutečnila také rozsáhlá rekonstrukce budovy v letech 2005 až 2007.

Vedle odborné práce se Ivana Parkosová dlouhodobě angažovala i v komunální politice. „Od devadesátých let aktivně působila v komunální politice, byla dlouholetou zastupitelkou i radní města a vždy se zajímala o veškeré dění ve městě,“ připomněla knihovna. Působila rovněž jako přísedící okresního soudu a i po odchodu do důchodu se věnovala například aktivitám Infocentra pro seniory či Radě seniorů.

Kolegové na ni vzpomínají jako na výraznou a silnou osobnost. „Jako ředitelka měla o všem přehled, odmítala přijmout, že něco nejde, naopak vždy hledala cestu, jak problémy řešit,“ uvedla knihovna. Přestože byla podle vzpomínek zaměstnanců pevnou a přísnou vedoucí, dokázala být zároveň férová a lidská.

Šmidingerova knihovna připomněla i její osobní stránku a záliby. „Byla ženou rozličných zálib, ráda četla, paličkovala krajky, dlouhá léta dělala časoměřiče na závodech motocyklů a automobilů,“ uvedla instituce. Typická pro ni byla také záliba ve změnách, které se často projevovaly stěhováním knih a regálů – na to dnes zaměstnanci vzpomínají s úsměvem. „Budeme si ji pamatovat jako výraznou a silnou osobnost, která si odmítala stěžovat a žila svůj život naplno a s vervou,“ uzavřela Šmidingerova knihovna.