„Vyhnout jsem se nemohla, protože v protisměru jelo auto, tak jsem zastavila a stáhla okénko, abych se zeptala, co se děje. Myslela jsem si, že se stala nějaká nehoda a muž potřebuje pomoc. Než jsem se nadála, otevřel dveře u spolujezdce a seděl vedle mě,“ popisuje Iveta Moravcová.

„Byl od dlaně po loket pořezaný, začal mi říkat, že se chce zabít. Žádal, abych ho odvezla na Horky za mámou. Viděla jsem, že je úplně mimo a dostala jsem obrovský strach. Nevěděla jsem, co můžu čekat. Mladík chvílemi začínal plakat, pak mi řekl, abych ho vzala aspoň do Roudné, že tam je u silnice pomník jeho sestry. To bylo na rozdíl od Horek v mém směru jízdy, tak jsem si řekla, že to snad zvládnu,“ pokračuje žena ve vyprávění.

Vydala se do Roudné starou silnicí podél řeky a nedaleko můstku se skutečně nacházel pomníček. „Tam ale mladík prohlásil, že nevystoupí, že se chce zabít a odejít za sestrou. Chtěl, abych mu dala můj telefon, že zavolá mámě. Byla jsem úplně v šoku, ale telefon jsme z ruky nedala, byla to moje poslední záchrana. Navrhla jsem, ať mi řekne číslo, že zavolám sama a dám hovor nahlas. Číslo mi nadiktoval, jenže nikdo telefon nebral. Snažila jsem se celou dobu s mladíkem mluvit klidně, abych ho nevyprovokovala. Nevěděla jsem, jestli má u sebe nůž, jestli může zaútočit. Navrhla jsem, že zavolám policii a to jsem také udělala,“ říká řidička.

Vytočila tísňovou linku 158. „Řekla jsem policistovi, že mám v autě cizího chlapa a že se bojím. Policista se mě zeptal, jestli se nacházíme na pozici, kterou vidí na GPS, to jsem mu potvrdila. Do hovoru se začal mísit muž v mém autě, představil se a řekl, že potřebuje domů. V tu chvíli mě policista seřval, že zneužíváme tísňovou linku, že to je trestný čin a hovor vytípl. Zůstala jsem úplně ochromená,“ líčí žena dál téměř neuvěřitelný příběh.

Jelikož muž stále odmítal vystoupit, otočila žena v Roudné auto a jela zpátky na Tábor s tím, že muže odveze na Horky k matce. „Jela jsem jako šílená a v duchu jsem si přála, ať mě nějaká policejní hlídka zastaví. Žádná tam ale nebyla. V tu chvíli mi zcela náhodou zavolal syn, který bydlí v Sezimově Ústí. Řekla jsem mu, co se stalo, ona navrhl, že počká u silnice I/3. Muže v autě jsem se snažila v klidu přesvědčit, že k nám syn přistoupí. On to snad ani nevnímal, pořád opakoval, že chce k matce, že se chce zabít, že chce za sestrou. Nebyl zlý, ale pořád jsem se bála, aby nevytáhl nůž nebo mi nestrhl volant. Se synem jsme ho dovezli na Horky k bytovce, tam ale nechtěl vystoupit z auta, jedině se mnou. Vystoupila jsem tedy a šla jsem klepat na byt matky. Ta vyšla ven a začala na syna řvát. Já jsem v tu chvíli popadla za ruku svého syna, skočili jsme do auta a ujeli jsme. Doma se mi udělalo špatně, nemůžu v noci spát. Svěřila jsem se se svým zážitkem na Facebooku, abych se z toho vypsala. Tam mi někdo odepsal, že do domu na Horky pak přijela záchranka a policie a mladíka odvezli,“ uzavřela vyprávění žena, která se snaží se zážitkem vyrovnat. „Nejvíc mě zasáhlo jednání policisty na tísňové lince. Musel poznat, že jsem roztřesená, myslím, že mi měl poslat někoho na pomoc,“ přemítá.

Tísňové volání na linku 158 je z Táborska směřováno na operační středisko v Českých Budějovicích. Redakce se proto obrátila s dotazem na krajského policejního mluvčího. Proč policie ženě nepomohla a tak hrubě ji odbyla?Iveta Moravcová má ve svém mobilu zachycené volání na linku 158 z času 18 hodin a 12 minut 19. srpna, hovor trval dvě minuty. Tuto informaci včetně telefonního čísla redakce poskytla. Hovory se bezpochyby nahrávají.

„Dostal jsem informaci, že na lince 158 nepřijali žádné takové oznámení. Pokud je zde rozpor, lze podat podnět na nejbližší oddělení Policie ČR,“ uvedl mluvčí policie Milan Bajcura. Stejně tak se může žena obrátit na Generální inspekci policejních sborů nebo na státní zastupitelství.