Jste členkou České pohádkové akademie. Co to je za skupinu?
Je to společnost, která vyhledává a propojuje turistická místa Čech a příhraničí. Zakládá si na tradicích. Králem byl deset let Zdeněk Troška a korunu po něm převzal Václav Vydra. Kancléřem je Marcel Goetz, to je duchovní otec a zakladatel celé akademie. Senátorem pak je herec Josef Dvořák, který často představoval vodníky. Dvorním šaškem je Miroslav Paleček a já jsem ministryní pro múzy. Ministrem pro spravedlnost je Ivo Jahlka, společně jsme složili hymnu akademie a byli jsme za to vyznamenáni prestižní cenou akademie. Ceremoniál proběhl u příležitosti otevření Centrální pohádkové kanceláře v Muzeu české hudby v Praze.

Váš záběr je široký, vystupujete veřejně?
Ano,  mimo jiných,  také v rámci akcí ČPA, kde mám možnost příležitostně vystoupit v recitálu ministra spravedlivosti Ivo Jahelky, kde mám poetickou vsuvku a zpívám zhudebněné básně. Pár mi jich zhudebnil právě Ivo Jahelka.

Koncerty už jsou v plánu

Budete mít koncerty na jihu Čech?
měli jsme nedávno charitativní koncert pro seniory v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Také jsem byla jsem oslovená, jestli bych nechtěla vystoupit právě tam u nás v prostorách Staré radnice. Je to pro mě velká výzva a zodpovědnost, protože přednášet nebo recitovat poezii před lidmi, které znáte, potkáváte je denně… Mám vždycky pocit, jako když ze sebe svléknu všechny šaty. Pak je odměna od posluchače, když někdo řekne, že se mu to líbí a že mu to přinese nějakou emoci. Právě to má poezie přinášet. Nabídky si moc vážím, je to těžké rozhodnutí. Nejbližší vystoupení mám v Chrasti u Chrudimi.v Domě starých časů U Konvalinků.

Máte umělecké vzdělání?
V dětství jsem chodila asi pět let do pěveckého sboru a asi dva roky jsem hrála divadlo. Pořád jsem se kolem umění nějak motala, ale ten první impuls k psaní poezie přišel ve velmi zvláštní okamžik. V prádelníku mé mavinky jsem našla malinkou sbírku básní ve vázání kolibřík, která se jmenovala Milostné prstoklady od Jiřího Žáčka. Neskutečně mě to oslovilo, v životě by mě nenapadlo, že se později odehraje to, co prožívám, ale stalo se to. Žiju svůj sen, který se mi kdysi zdál. Stále jsem ji měla u sebe, listovala jsem si v ní a četla, dodnes mám v hlavě jeho verše.

Od šuplíku k vystoupením

Kolik vám tehdy bylo let?
Necelých 15 let. Byl to takový můj sen se jednou s tím Jirkou potkat a podat mu aspoň ruku nebo si nechat od něj podepsat knihu. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Potom jsem dlouho psala do šuplíku a jednou k nám na návštěvu přišel básník, textař, hudebník a předseda Jihočeského klubu Obce spisovatelů František Tylšar, mimo jiné ministr pro hudbu v naší akademii. Svěřila jsem se mu, že taky občas něco napíšu jenom tak do šuplíku a on mi řekl, jestli o tom nechci dát aspoň řeč a dát mu něco přečíst.
Každoročně vydává sbírku literárních děl Literáti na trati, která sdružuje příspěvky autorů inspirovaných železnicí. Tato kniha byla letos zapsána do české Guinnessovy knihy rekordů jako publikace s největší koncentrací básníků. Já tam mám dvě básně.

Už jste se zapojila i v minulosti?
Jsem spoloutorkou osmi Literátů na trati a několika dalších sbírek poezie. Například Cesta k hoře úsvitu nebo několik vlastních sbírek, jako Jsem Jazz či Rozepnuté vášně, která byla křtěná v listopadu 2024 ve Vodárenské věži v Praze. Sbírka byla pojata mnohem velkoryseji, hostem byl můj vzor, český básník Jiří Žáček, autor mnoha děl, a také slabikářů. Věnoval mi do publikace dvě básně, stejně jako Ivo Jahelka. Další autorkou je Alena Brejchová Klímová. To je nesmírně talentovaná básnířka, editorka a malířka, můj ženský vzor.

Móda pro radost

Dá se dnes uživit poezí, nebo máte i jinou profesi?
No tak uživit, to mi přijde absurdní. Poezie je něco jako vážka. Ta zvlétne, levituje, skládá se. Ještě pracuji na zkrácený uvazek v obchodě s módou, která je mi také inspirací, protože se tam potkávám s ženami, maminka byla teda dámská krejčová a já mám k módě velmi vřelý vztah. Líbí se mi hezké oblečení jsem estét, hodnotím, když jde někdo po ulici a vidím krásně oblečenou ženu, tak mě to potěší, zvedne mi to náladu a říkám si, to je prostě fajn, že má někdo chuť se obléknout hezky, má chuť prostě si udělat radost, sladit oblečení, být v harmonii.

Byla jste také modelkou pro fotografie Františka Tylšara. Jaké to bylo?
Jsou to umělecké fotografie, zahalíte se do určité anonymity, a to mě právě baví. Může být pod nějakým závojem, nemusí být vidět do tváře, jenom profil lehce nebo jen stín. Když pak jdete po ulici, jste v anonymitě, nikdo vás nepoznává, neví, co tvoříte, co píšete.

Zvonkové průvody propojují jižní Čechy

Cílem akademie je mimo jiné propojování turistických míst. V čem spočívá?
Pořádáme různé výlety za bludnými kameny, na energetická a jinak zajímavá místa. Připravujeme Švejkovou neděli nebo zvonečková setkání. To je vánoční akce pro děti, kdy jde průvod Českými Budějovicemi a vyhodnocujeme nejkrásnější zvoneček. Sejdeme se na Piaristickém náměstí, děti přinesou zvonečky, které si buď koupily nebo vytvořily. Jednou vzadu stál malý chlapec s malinkým zvonečkem a snažil se zvonit ze všech sil, aby přehlušil ty velké zvonečky. Sice skoro nebyl slyšet, ale zvonil nejvíce. Tehdy zvítězil a měl ohromnou radost.

Budete letos také Zvonkové průvody pořádat?
Ano, budou opět v době adventu v různých místech na jihu Čech, přesné termíny už máme stanovené v programu. Nebude chybět Třeboň a Vimperk 29.11., o den později Vlachovo Březí, Dačice a Týn nad Vltavou, 12. prosince pak České Budějovice a Soběslav. Zvonkové setkání s Českou pohádkovou akademií a spisovateli proběhne 15. prosince na náměstí Př. Otakara v rámci desátého ročníku Křížalobraní. Do Strakonic zavítáme 15. prosince, sedmnáctého do Slavonic a 20. prosince do Hluboké nad Vltavou. Štědrý den projde průvod Českým Krumlovem, o den později Hosínem u Č. Budějovic a 26. prosince tradičně Velký Kamýk v Píseckých horách. Na Silvestra pak výstup na Mehelník a chatu Živec.