Když se řekne rakouský hokej, českému fanouškovi se toho asi příliš nevybaví, možná tak Vídeň 1996 a titul mistrů světa. Jak jste na tom byl vy, když vám odtud nabídka přišla?

Ještě, než jsem do Rakouska odešel, tak jsem byl na try-outu v německé čtvrté juniorské lize, protože Německo je hokejově známější. Po prvním tréninku jsem však usoudil, že by mě to nikam neposunulo, a tak jsem vzal nabídku z Rakouska. Mezitím ještě přišla nabídka z nižší zámořské soutěže, ale tam to bylo spojeno s univerzitou a já touto cestou úplně jít nechtěl…

Jak probíhal samotný přesun do Rakouska?

V březnu loňského roku jsem byl v Grazu poprvé na try-outu, kde jsem si mohl poprvé prohlédnout místní zázemí, takže jsem nešel úplně do neznáma. Když už bylo jasné, že Rakousko vyjde, jel jsem tam vlakem, kde mi vyzvedl trenér, odvezl na trénink, po tréninku mi spoluhráči odvezli na hotel, a poté zase trénink. Takto to probíhalo na začátku, než jsem si našel byt, kde jsem byl po celé angažmá s přítelkyní.

Odchod do ciziny s sebou nese nutnost domluvit se cizím jazykem. Jak jste to měli v kabině?

Trenér byl Slovinec, takže se v kabině mluvilo anglicky. Ale co se týká jazykové vybavenosti, tak mi to určitě pomohlo v angličtině.

Hrál jste tedy juniorskou ligu za Graz. Mohl byste nám tuto soutěž více představit?

Liga je skládá z rakouských a maďarských týmů. Co by mohlo zaujmout, tak je systém soutěže. Ten je nastaven tak, že v první části se každé mužstvo utká s každým v jednom zápase, a hned poté se liga dělí na skupiny. Horní skupina hraje o umístění před play-off, ta druhá hraje o předkolo. V praxi to znamená, že počáteční zápasy jsou pro klub velmi důležité a nedá se spoléhat na dlouhodobou soutěž. Ještě je také určitě zajímavé, že soutěž je nesestupová.

Pokud půjdeme k samotným podmínkám v klubu, tak vy jste rok předtím hrál profesionální soutěž v in-line hokeji ve Španělsku. Dalo by se to nějak srovnávat?

Ne, tohle je úplně jiný svět. Když vezmu základ, tak ve Španělsku jsme měli trénink třikrát týdně, neměli jsme vlastní kabinu, takže jsme si věci vozili stále s sebou… V Rakousku to bylo o tom, že tréninky jsme měli dvakrát denně plus dvakrát v týdnu čtyřikrát denně. To jen pro srovnání tréninků a přístupu k hokeji.

Když jste trénovali čtyřikrát denně, měl jste čas na něco jiného než hokej?

Ne… Budík zvonil v 5:30, protože v půl osmé už byl první trénink. Buď suchá příprava, nebo led, to se střídalo po týdnu. První tréninková fáze skončila kolem poledního a kolem 15. hodiny už jsme se zase hlásili na zimáku, kde jsme měli přípravu u videa, poté znovu suchá, led a závěrečný strečink.

V Grazu jste nebyl v juniorském týmu jediným cizincem. Jaký přístup k vám měli domácí hráči?

Musím říci, že přístup byl perfektní. Se spoluhráči jsme chodívali třeba na společný oběd, nebo jsme se potkali i jen tak. S konkurentem v brankovišti jsme se taky brali v pohodě, což třeba v Čechách nebývá úplným pravidlem. Samozřejmě, že i mezi námi byla rivalita, protože každý chce hrát, což u gólmanů nejde, ale nikdy to nezašlo za hranu…

Ačkoliv jste do Grazu šel chytat primárně juniorskou soutěž, brzy se vám naskytla příležitost u prvního týmu. Jak na to vzpomínáte?

První tréninky s A-týmem jsem absolvoval hned na podzim, když se zranil jeden z gólmanů. Chodil jsem tedy celý týden trénovat s áčkem, ale k zápasu jsem neodcestoval. Snad jen dodám, že v té době jsme bojovali s juniory právě v té první, důležité fázi, a tak jsem nakonec byl o víkendu s juniorkou. Ale už samotná zkušenost byla výborná.

Jak probíhalo seznámení se spoluhráči v kabině?

Musím říct, že pokud si někdo představuje klasické kolečko, podání ruky každý s každým atd., tak bude zklamaný… Vlastně došlo k seznámení s trenérským týmem, který mě vzal do kabiny a akorát hráčům při meetingu oznámili, že se s nimi budu připravovat místo zraněného gólmana. Obsadil jsem místo právě po zraněném a šlo se na plac. Nějak extra se to neprožívalo, což mi nevadilo.

Takže placení zápisného atd., tomu jste se vyhnul?

Myslím, že na jejich pokuty a placení bych si musel vzít půjčku (smích). Když jsem viděl, že tam za nějaké prohřešky platí i 2 000 euro, tak to byla síla… Na druhou stranu i my v juniorce jsme měli zavedené finanční postihy, ale bylo to samozřejmě uzpůsobeno našim možnostem, takže se třeba platilo 1 euro za nepořádek v kabině a co si pamatuju, tak nejvíc platil jeden spoluhráč asi 100 euro, protože zaspal v den zápasu.

S juniorským týmem jste se dostali do předkola play-off….

Ano, a tím to bohužel skončilo… V předkole jsme se utkali s Lincem a jen pro začátek zmíním, že systém předkola se nehrál na vítězné zápasy, ale na skóre, což už je samo o sobě docela nezvyklé. Celkově si myslím, že celou sérii ovlivnil začátek prvního zápasu, který se nám hodně nepovedl. Linec na nás vletěl, taktéž rozhodčím se asi naše mužstvo moc nelíbilo… Člověk z toho měl takový divný pocit, ale i to k hokeji občas patří. Celkově je třeba ale říct, že si Linec postup zasloužil, protože nás prostě přehrál…

Rozhodčí jsou velkým tématem, a hlavně v mládežnických kategoriích to bývá všelijaké. Jak to bylo s rozhodčími v Rakousku?

Přesto, že si o jejich pískání v předkole mohl člověk myslet cokoliv, tak hlavní rozhodčí byli profesionálové, co pískají mužskou Alps Hockey League, takže rozhodčí, kteří jsou zvyklí na klasický dospělý hokej. Člověk se sice toho špatného dojmu z předkola zbavuje hůř, ale určitě to nebyl jediný problém a ve výsledku jsme si to prohráli sami. Kapitolou sama pro sebe byli rozhodčí v Maďarsku, to byl celkem masakr…

Zmínil jsi na začátku, že jste s juniorkou cestovali nejen po Rakousku, ale právě i po Maďarsku. Jak velký je mezi těmito zeměmi rozdíl?

Vůbec se nechci pouštět do ničeho jiného, než je hokej, ale i tam se našel kolikrát hrozný bizár. Třeba si vzpomínám, jak jsme přijeli na zápas do maďarského Miskolce, kde se nacházel zimní stadion uprostřed hřbitova… Ještě jsme si se spoluhráči dělali srandu, že v případě zranění, to nebudeme mít daleko. Je pravda, že právě to Maďarsko občas přinášelo tyto úsměvné příhody.

Vy jste si ale kromě juniorského týmu nakonec zachytal i za mužské áčko…

První zápas, který jsem absolvoval s A-týmem, byl ve Vídni, kde se sešel plný kotel domácích, nějakých pět a půl tisíce lidí, takže celkem hukot. Vzpomínám si, že už při rozbruslení jsem byl docela nervózní, protože jsme se rozcvičovali přímo pod jejich kotlem, kde si člověka prohlíží domácí fans… Při druhém zápasu ve Vilachu tehdy naše jednička dostala čtyři rychlé góly během 15 minut, takže jsem si užil celých 45 minut zápasu.

Jaký to byl pocit střídat hned ve druhém zápase gólmanskou jedničku?

Vzpomínám si, že když mi tehdy řekl trenér, ať jdu na plac, tak jsem se ho v první chvíli zeptal, jestli si nedělá srandu. On mi řekl, že nežertuje a ať jdu. Těch pět zbývajících minut v první třetině jsem byl nervózní hodně, ale i to po čase zmizelo. Když si vzpomenu, tak při druhém zápase za áčko už jsem si užíval i to rozbruslení… Ale začátky krušné byly, to nepopírám.

Nervozita před fanoušky tedy zmizela?

Nervozita ano, ale co si vzpomínám, tak se mi v zápase povedlo vykopnout branku, a to jsem si potom užil sprchu kelímků od domácích fans. Ale po zápase už jsem se zase pro změnu našim fanouškům podepisoval, takže ty emoce tam byly ať už pozitivní, nebo negativní.

Grazu se v sezoně příliš nedařilo. Bylo to znát i na atmosféře týmu?

(Kroutí hlavou – poznámka autora) Ne! Upřímně říkám, že mi to překvapilo, ale oni byli pořád pozitivní, a nějaké dusno jsem tam v tomto směru nezažil. Je tedy pravda, že i když se výsledkově nedařilo, tak se vědělo, že soutěž je nesestupová, takže záchranářské boje odpadají. Přesto mě překvapilo, jaká pozitivní atmosféra v klubu vládla. Nějak si to v Čechách neumím představit.

S blížícím se koncem sezóny ale Graz opouštělo dost cizinců…

To je pravda. Vlastně ve chvíli, kdy bylo jasné, že to nebude na play-off, tak většina cizinců odcházela. Někdo šel do Norska, bývalý kapitán Tyler Matson šel do finského Tampere… Je pravda, že bez play off nemělo ani pro Graz moc smysl, držet takový počet cizinců s většími platy.

V lize jste se potkali se slavným Salzburgem, který je vyhlášen svou akademií. Měl jste možnost se podívat do zázemí tohoto klubu?

Ano, se Salzburgem jsme hráli, ale co se týká zázemí, tak to jsem navštívil, ještě když jsem byl v dorostu v Litvínově. I po těch letech vzpomínám na to, že to byl úplně jiný svět i oproti tomu Litvínovu, kde jsme neměli špatné podmínky. Ještě bych dodal, že akademie tam má podle mého ještě lepší podmínky, než má áčko, což se tady pro nás může zdát úplně nepochopitelné, ale tam to tak je.

Strávil jste v Rakousku nějaký čas. Zaujalo vás na místních během té doby něco, co bys chtěl případně vypíchnout?

Určitě mě pozitivně zaujali Rakušané jako národ. Po celou dobu jsem se nesetkal s nějakým nepřátelstvím, lidé si snažili neustále pomáhat… V Čechách kolikrát někoho pozdravíte a on se ani neotočí… Takže ta mentalita místních lidí se mi opravdu líbila a beru to jako velmi pozitivně strávený čas.

Máte už v plánu něco na příští sezonu?

Určitě nějaké plány mám. Chtěl bych se natrvalo usadit v dospělém hokeji a nejlépe pravidelně chytat. Určitě bych se nebránil opět návratu do Rakouska, či do jiné hokejové země. Nyní jsem se věnoval hlavně rekonvalescenci po zranění, ale už chodím také na led, kde se zatím připravuji individuálně, nebo v agentuře která mě zastupuje. Každopádně už se moc těším na další hokejovou sezonu a doufám, že bude minimálně stejně pozitivní, jako byla ta letošní.

Michal Král