Můžete přiblížit historii hostince?
Úplně první zmínka o této budově je z roku 1803, kdy se tu narodil Vavřinec Liška. To znamená, že ta budova už tu v té době stála. Vavřinec Liška byl prapředek mé manželky. Hospoda přes 200 let patří jedné rodině. Koncem 19. století lidé z města objevili krásy Píseckých hor a začali je navštěvovat. Jezdilo se sem drožkou a dokonce máme někde i ceník, kolik stála jízda z malého náměstí. Hodně navštěvovaný cíl byl Nový rybník a rybník Němec. Z těch míst existuje hodně dobových fotografií. V roce 1898 potomek Vavřince Lišky Matěj zažádal město o to, jestli by tu mohl zřídit šenk. Začalo se tu prodávat stáčené pivo v lahvích, a když to fungovalo, zažádal o přestavbu na hostinec. Podařilo se nám v archivu i najít, jaké podmínky k tomu radní měli. Okolo roku 1900 byla přestavba hotova a dům dostal podobu, jakou má dodnes. Matěj Liška měl za manželku jistou Kateřinu Chudou z Chvaletic. Brzy zemřela a neměl s ní ani děti. V padesáti čtyřech letech si pak vzal sedmnáctiletou Annu, která je tou první bábou Lišků. Matěj Liška zemřel za války a jeho manželka s hospodou pokračovala. V šedesátých letech to už byla stará paní, ale hodně energická. A v té době se jí začalo říkat bába Lišků. Jinak úplně první název hospody byl Hostinec Na ocase nebo U ocasu. Například kolem roku 1910 byla hospoda hodně navštěvovaná. V Rybákově Kouzelném proutku jsem se dočetl, že existoval jistý spolek Mehelnických rytířů. Byli v něm písečtí dělníci, živnostníci a obyčejní lidé. Vždycky v neděli se chlapi s dětmi sešli na náměstí a šli výletem na Mehelník. Ale protože ten je odtud ještě kus cesty, tak většinou skončili v hostinci. V té knize se moc hezky popisuje, jak hospoda vypadala. Stojí tam, že hostinská byla energická paní, zatímco hostinský byl zádumčivý sušinka. Pan Rybák v knize popisuje, že za hospodou byl sad, kam jim paní hostinská dovolila chodit na hrušky. Část toho sadu jsem se pokusil zachovat. Částečně se některé staré stromy podařilo udržet a v současné době jsem sad obnovil.

Kudy vedla vaše cesta do oboru pohostinství?

Koupili jsme tu chalupu a já jsem se seznámil s nejnižší paní hostinskou, její rodiče tuto hospodu vedli. V Písku mi jedno podnikání nevyšlo – měl jsem pekařství, které dopadlo špatně. S přítelkyní a pak i manželkou jsme přemýšleli, že by nebylo špatné hospodu uvést znovu k životu. S panem majitelem jsme se domluvili, že bychom rádi v rodinné tradici pokračovali. Je tu krásně a sázel jsem na to, že lidé sem zase začnou chodit ve velkém. Začali jsme hospodu opravovat, k tomu jsme měli malé dítě, takže jsem chodil ještě do práce. Postupně jsme to vzali z gruntu a můžu říct, že každý kamínek jsme tu měli v ruce. Stal se ze mě hostinský, a když se ukázalo, že to půjde, rozjeli jsme to ve větším. Sázeli jsme na rodiny s dětmi z Písku, které sem chodí na procházku. Udělali jsme tu dětské hřiště, záměrem byla i malá zoo. Ta nakonec skončila jen u chovu kamerunských ovcí. Všechno jsme vymýšleli s manželkou.

Jak jste vnímal ocenění od hospodářské komory?

Už jedno máme z roku 2014, kdy jsme byli druzí. Teď mě překvapilo, že jsme dostali více hlasů a vyhráli jsme.

Vnímáte to i jako závazek, vzhledem k bohaté historii?

No samozřejmě. Už to není jen práce. Je to povinnost. Hospoda má dlouhou rodinnou historii a musíme ji udržet, pokud do toho nezasáhne nějaká vyšší moc. Musíme ji předat zase našim dětem. Teď máme tříletou Kačenku a ta už o sobě ve školce říká, že má hospodu. To je teď vlastně nejmladší bába Lišků. Jestli jsem dobře počítal, tak je to osmá generace, která se tu narodila a doufám, že v tom bude pokračovat.

Jak je těžké v dnešní době provozovat hostinec?

Musí to člověka bavit. Je to náročné, ale pro mě je satisfakce, když ráno vstanu a vidím to nádherné prostředí.

Co říkáte na zákony? Stále stát hospodským nařizuje, co všechno mají a nesmí dělat…

Já jsem trochu předběhl dobu. Před šesti lety jsme zakázali kouření, což byl velký hazard. Dost lidí nám říkalo, že v takové vesnické hospodě se musí kouřit, jinak nemůže fungovat. Byl to ale velký omyl, protože se ukázalo, že sem takto dostaneme daleko víc rodin s dětmi, cyklistů a běžkařů. Začalo sem chodit možná o polovinu víc lidí. Další věc je EET – myslím, že se nás to taky nedotklo. Snažíme se podnikat poctivě a na evidenci tržeb jsme přešli úplně bez problémů. Pro mě bylo jen obtížnější se s tím naučit.

U zákazu kouření se diskutuje o tom, jestli by to měl stát nařídit, nebo by mělo jít o rozhodnutí každé hospody…

Můj upřímný názor je ten, že by si to měl každý vyřešit sám podle toho, jaká klientela mu do hospody chodí.

U vás se koná i spousta akcí, které podporujete.

Lidé nás s nimi oslovili, protože jsou to vhodné dispozice. Máme tu velké prostory – letos jsme tu měli z jara stavění májky, kterou organizoval spolek Písečan, měl tu velkou akci E.on, ta byla pro rodiče a děti s postižením. Konala se tu i mikulášská nadílka. Ze soukromých akcí si lidé oblíbili svatby, umožňujeme i venkovní obřady. Jsou tu různé oslavy, křtiny a tak dále.

Jaké máte další plány?

Při rekonstrukci jsme se střechou udělali i ubytování. Budou to apartmány. Inspiroval jsem se tím, že dřív lidé jezdili na letní byty. Takže jsme je koncipovali jako větší apartmány. Zatím je hotový jeden a je pro osm až deset lidí. Vhodný je například pro delší dovolenou rodiny nebo party lidí. Druhý apartmán bude od začátku roku. Další plán je využití maštalí pro budoucí salonek ve venkovském stylu, který bude možno využít pro různé akce. Při reknstrukci jsme usilovali o to, aby budova měla vzhled z doby vzniku hostince. Na půdě jsem našel zbytky nábytku, podle kterých jsme nechali vyrobit vnitřní zařízení. Apartmány budou vybaveny starým rekonstruovaným nábytkem.