Dvaapadesátiminutový dokument je pečlivým a náročným pátráním po skutečných důkazech, které po Žižkovi zůstaly. Tvůrci udržují po celou dobu divákovu pozornost návštěvou dalších a dalších míst, která s Žižkovým životem souvisí a odhalováním dalších faktů. Mnohé ale zůstane navždy tajemstvím, jehož roušku se podaří jen poodhrnout a je na každém, jaký názor a závěr si pro sebe vyvodí. Zklamaní byli diváci jen z nepřítomnosti průvodce filmem, herce Jiřího Dvořáka, který měl přijet a na poslední chvíli se musel z pracovních důvodů omluvit. Táboráky pozdravil z natočeného videa. 

To publiku bohatě vynahradili ostatní hosté v besedě s režisérem Vítem Bělohradským, historikem a zástupcem ředitele Husitského muzea v Táboře Zdeňkem Vybíralem a teologem, filozofem a vikářem husitské církve Martinem Chadimou po promítnutí filmu. „Snažili jsme se udělat film zábavný, ukázat, že historie může být dobrodružství,“ zmínil režisér Bělohradský. Do filmu vybírali cíleně nikoliv to, o čem jsou spory, ale co je dokladovatelné. 

Některé „historky z natáčení“ pobavily, některé překvapily. Jako třeba ta, že když tvůrci pátrali v českobudějovickém archivu po dlužním úpisu, kterým se kdysi mladý zeman Jan Žižka s přáteli upsal dvěma židovkám, že jim vrátí půjčené peníze (což zřejmě nikdy neučinil), narazili na doklad, že si listinu kdysi vypůjčil jakýsi Karel Jaromír Erben. Český literát byl totiž také archivářem města Prahy a listinu tam kdysi odvezl a už ji nevrátil. Další z originálních listin vezli z archivu v Terezíně za filmaři obrněným vozem. Takové vzácnosti jsou ve filmu k vidění… Zdeněk Vybíral podotkl, že listin, kde je výslovně jmenován Jan Žižka z Trocnova nebo z Kalicha, jak si později začal říkat, však mnoho není. „Existují další listiny, kde se mluví o jednookém Jankovi, ale můžeme tvrdit, že to byl Žižka?,“ řekl. Nalézt dokumenty o 600 let staré historii je skutečně obtížné. 

Stejně jako o den dříve při besedě s historikem Petrem Čornejem padaly i v kině dotazy na Žižkovy manželky a potomky. „Občas k nám do muzea přijdou lidé, kteří tvrdí, že jsou pokrevní potomci Jana Žižky, ve středověku se ale matriky nevedly, genealogie sahá jen zhruba do 17. století a my nemáme Žižkovu DNA, abychom to zjistili,“ podotkl Zdeněk Vybíral. Jedna z divaček se zeptala, proč se vzorek neodebere z dochovaných Žižkových ostatků, které se nacházejí v Čáslavi. Odpověď zněla, že jednak byly ostatky naimpregnovány, jednak i zde jde o sice pravděpodobnou, ale stále hypotézu, že lebka se zraněním oka patřila Žižkovi, a pak – muselo by být s čím porovnávat… Takových zájemců by se zřejmě vytvořila fronta. Martin Chadima, který působí i jako středoškolský a vysokoškolský učitel, pobavil sdělením, že i u něj na gymnáziu působí Jan Žižka. Je to tělocvikář. Další zajímavosti z besedy, kterou provázela vedoucí odboru kultury Radka Šimková, přinese Týdeník Táborsko. 

Žižkův víkend pokračuje

V sobotu 12. října se od 10 do 16 hodin v Tismenickém údolí ještě otevře Žižkův vojenský tábor. V 11 a ve 14 hodin bude k vidění výcvik Žižkových vojáků s koňmi. Akce je určena hlavně pro rodiny s dětmi a uzavře Žižkův víkend, pořádaný k výročí 600 let od úmrtí slavného vojevůdce, díky němuž se Čechy a Češi dostali do povědomí celé Evropy. Žižkův víkend připravili společně odbor kultury města, Husitské muzeum v Táboře a Společnost pro zachování husitských památek.