Tak nejprve k pylu. Pyl z řepky je poměrně těžký a žlutý povlak například na automobilech je způsoben nikoli pylem z řepky nýbrž žlutavým pylem z právě kvetoucích jehličnanů. Řepka je také menším alergenem než sója a z ní vyráběný olej.

Řepka a dotace

Co se týče dotací, je pravda trochu jinde. Dotace na řepku jako takovou nejsou. Existuje pouze dotace na plochu, na které se hospodářské plodiny pěstují, tedy včetně řepky. Žádná zvýhodněná dotace na řepku neexistuje. Specificky dotované jsou naopak ovoce, zelenina, chmel a další druhy plodin.

Podpora pro pěstování řepky, cukrové řepy i obilí na technické účely spočívá v daňovém zvýhodnění biopaliv a povinném přimíchávání těchto biosložek do pohonných hmot. U řepky tedy nejde o dotace, ale o její příznivou cenu. Odbyt je podpořený tím, že má řepka využití nejen v biopalivech, ale také v tom, že se začalo vyrábět daleko více rostlinných tuků, kam se olej z řepky hodí.

„Dříve bylo na trhu daleko více živočišných tuků a tak nebylo třeba tolik řepky. Ta nastoupila až v devadesátých letech se zvyšující se výrobou rostlinných produktů. V našem hospodářství pěstujeme kromě řepky i brambory, pšenici a kukuřici,“ říká soukromý zemědělec Jaromír Toman z Mladějovic. „Řepka má i tu výhodu, že udržuje vláhu a nezbavuje půdu živin. Má kulovitý kořen a prokypřuje ji. Nemáme tady v jižních Čechách příliš živočišnou výrobu, a proto také nepěstujeme to, co pak nemá kdo konzumovat. Ten problém má daleko širší podobu. Je to celkově nastavený systém. Příkladem může být například to, že když u nás vykrmí prasata, dovezou je za hranice na porážku a tam už čekají naši dopravci, kteří je vezou přeprodané zpátky. Dotace z EU jsou pro všechny stejné, ale teď v době koronaviru se přesně ukázalo, že každý stát stejně kope za sebe. Jednotlivé státy si nastavují své státní dotace a každý se snaží získat, co nejvíc sám. Je tedy na každém státu kde má nastavené priority,“ dodává Jaromír Toman.

Pokud se tedy na řepce vydělává především pro její odbyt a cenu, pak je tu zpráva, která zřejmě potěší ty, kdo by stáli spíš o to, aby na polích místo řepky byly pěstovány jiné plodiny. Podíl biopaliv byl snížen z původních deseti na sedm procent a země EU nesmí tento podíl navyšovat. Evropský parlament navíc diskutuje o dalším snížení tohoto podílu až na 3,8 procenta. I cena řepky šla dolů, i když se ji stále vyplatí pěstovat. Podle všeho se pěstování řepky přestane pomalu vyplácet. Kromě jejích výhod jsou tu i nevýhody s jejím pěstováním, protože je málo odolná vůči škůdcům a tudíž se musí více chemicky ošetřovat. I s tím už se začíná sice pomalu, ale konečně také pracovat, protože chemie používaná na řepku škodí hmyzu, který půda také potřebuje. Začalo se i se snižováním postřiků.

Tyto kroky zřejmě postupně povedou ke snížení produkce řepky. Neznamená to, že zmizí z našich polí, což ani nikdo nechce. Lidé spíš volají po rozumnějším přístupu k jejímu využívání a tedy i pěstování.

Začnou lidé nakupovat české výpěstky?

Lidé sice nechtějí řepku, ale české zemědělce nákupem jejich výpěstků také moc nepodporují. Ti se pak logicky uchylují k lépe prodejné řepce, protože stát je oproti zahraničním pěstitelům také nikterak nezvýhodní. Téměř každý spotřebitel by chtěl kvalitní zeleninu a ovoce, ale nechce za ni platit nebo nakupuje víc očima než rozumem a pak dá přednost chemicky hojně ošetřené a dobře vyhlížející zelenině a ovoci v marketech před menšími a méně vyleštěnými plody. Je za tím pohodlí, každodenní dostupnost těchto produktů v marketech a jejich nízká cena, které vedou spotřebitele k rozhodnutí, za co utratí peníze. To vše hraje proti tuzemským pěstitelům. „Z vlastní zkušenosti vím, že když prodáváme například brambory, lidi se diví, že je tu a tam některý zkažený. Tak jim říkám, že mají být rádi, protože chemií ošetřené brambory se tak rychle nekazí. Není možné současně ručně ošetřovat, pěstovat v bio kvalitě a prodávat levně,“ říká Jaromír Toman. Právě na to by musel stát dávat velké dotace, aby pěstitel měl menší náklady a spotřebitel pak mohl kvalitu levněji nakoupit.

„My zatím řepku nepěstujeme, ale říkám zatím. Máme samosběr jahod, pěstujeme brambory, cibuli, zelí, obilí a hrách k samosběru a na zrno. Prozatím se specializujeme na zeleninu. Bojíme se, jak letos dopadneme se samosběrem kvůli koronaviru. Odběr máme pěkný, už jsme si za ta léta udělali jméno. Loni jsme za tři dny neměli co prodávat. Děláme ale jen to, na co stačíme v rámci rodiny,“ říká pěstitelka Lenka Miklasová z Radomyšle.

A takových pěstitelů a farem je víc. I přes zahraniční konkurenci produktů v supermarketech dávají lidé čím dál více přednost českým pěstitelům. Také některé restaurace raději nakupují české výpěstky a v době nouzového stavu vozí a prodávají dovezené produkty i svým zákazníkům. Takto nyní odhalil svá zdroje kuchař Pavel Drdel a přes sociální sítě přijímá objednávky a pak doveze čerstvý špenát, ředkvičky, rukolu a další zeleninu a bylinky přímo od českých pěstitelů. Zájem je velký, ale srovnatelné s odbytem v marketech to stejně není. I v nich se ale dá vybírat z českých a dovezených potravin. Je tedy i na spotřebiteli, podle jakých kritérií, bude vybírat, a koho podpoří. Dá-li přednost českým výpěstkům nebo těm zahraničním.