Pro děti zoo připravila víkendové atrakce jako velikonoční bingo, hledání zajíčka s nadílkou, velikonoční dílnu či malování na obličeje. A především přibývající zvířata. „Momentálně uvidíte mnoho mláďat drápkatých opiček, klokánci vykukují z vaků, jsou tady malá kůzlata, jehňata, oslíci i mláďata plazů,“ říká zakladatelka a majitelka zahrady Romana Albrechtová. A pak je Na Hrádečku k vidění několik naprostých novinek.

Staří známí a noví přátelé

Zoo už chová hyeny skvrnité, loni se podařilo přivézt z anglické zoo hyeny čabrakové, což je podle Romany Albrechtové v našich zoologických zahradách málo frekventovaný druh, a opodál se právě nastěhovaly hyenky hřívnaté. Nejmenší ze všech hyen, které se živí převážně termity. „Druh, který v českých zoologických zahradách také často neuvidíte,“ upozorňuje zakladatelka zahrady.

Návštěvníci si budou moci projít nový návštěvnický okruh situovaný v lesní části nad expozicí lvů. Vzniká tam prostor pro nandu pampové, ve stínu stromů je vybudované nové dětské hřiště a relaxační zóna, poblíž vyrostlo občerstvení i sociální zařízení. „Doděláváme také novou expozici pro jihoamerické opičky a pásovce,“ dodává Romana Albrechtová.

Aktuální investicí jsou už druhým rokem probíhající úpravy terária. Zoo chystá dokonce přístavbu, protože počet obyvatel soustavně roste. „Chováme mnoho druhů hadů, je to naše specialita. Máme asi nejvíce hroznýšovitých v České republice. Manžel je vášnivý terarista a hadař a na to se nabalili další podobně specializovaní chovatelé, takže máme i tým, který zvířata dokáže obstarat,“ říká Romana Albrechtová.

V teráriu nechybí jiná z pozoruhodných sbírek zoo Na Hrádečku – pralesničky alias šípové žáby. Sekret, který některé druhy vylučují kůží, používali původní obyvatelé střední a jižní Ameriky pro výrobu jedu k napouštění šípů a šipek. Na Hrádečku chovají patnáct druhů těchto žab neuvěřitelně variabilní barevnosti.

Specialitou je také chov osmi druhů drápkatých opiček, jedněch z nejmenších na světě. Dále se můžeme setkat se lvy, populárními kapybarami, rozmanitou kolekcí papoušků ara a mnoha dalšími druhy chráněnými úmluvou CITES. Volně se mezi návštěvníky pohybují pávi a perličky.

Stavíme trochu jinak

Soukromá zoo získala licenci právě před deseti lety. „Prvního zaměstnance jsme měli v roce 2009, dnes i s brigádníky zaměstnáváme padesát lidí,“ podotýká spolumajitelka. Když Tomáš a Romana Albrechtovi založili první chovy, se vznikem zoo pro veřejnost ani nepočítali. Od té doby však pozemky v okolí zakoupené usedlosti na Hrádečku postupně rozšiřují.

„Tady byla dříve orná plocha,“ ukazuje zakladatelka. „První, co jsme před lety dělali, bylo osazování, aby nám stromy vytvářely stín pro zvířata i lidi. Dnes máme k dispozici asi jedenáct hektarů, z nichž polovina je přístupná návštěvníkům.“

Areál se rozšiřuje rok od roku. „Stavíme trochu jinak než jiné zoo. Tuhle konstrukci jsme sehnali za dvanáct tisíc a řekli jsme, že ji musíme mít, protože za danou cenu jinou konstrukci na voliéru neseženeme. Proto se vztyčila a postupně řešíme, co v ní vlastně bude.“

Podobně vznikalo nové dětské hřiště a občerstvení. „Přišla za námi jako za jedním z velkých odběratelů Kofola a nabídla, že by byla schopná hřiště postavit. Jediná možnost byla horní část zoo, aby bylo ve stínu. Jenže původně mi nedošlo, že kde je hřiště, musí být občerstvení a záchody, nakonec tu proto stojí i nové občerstvení,“ říká Romana Albrechtová.

Zoo Na Hrádečku je živa především díky stovce tisíc návštěvníků ročně. Dalším zdrojem financí jsou sponzoři a také systém adoptivních rodičů. Lidé nebo firmy mohou podpořit své oblíbence částkami, které se pohybují od šesti set korun ročně za žabku pralesničku po deset tisíc za lva.

Kousek psí slávy

Z koutku ubikace vykukují dvě zvířátka, jejichž příbuzní loni vydobyli pro zoo trochu nestandardní slávu. Pes ušatý je tvor, kterého je extrémně nesnadné lapit a je velmi odolný. Nepříznivé počasí dokáže přečkat v norách, a to i v zimě. Není nebezpečný, živí se převážně hmyzem, ale když loni dva psi ušatí ze zoo Na Hrádečku utekli, vyvolali pozornost v celé republice. „Lapit se je bohužel nepodařilo,“ připouští téměř po roce Romana Albrechtová. „Znáte ale historii, jak vlastně utekli? Máme všude podhrabové sítě napojené na podezdívky. V tomto případě jsme zjistili, že zedníci v jednom místě zapomněli sítě napojit a psi přesně to místo objevili.“