Může dojít v souvislosti se zvýšenou ochranou osobních údajů k omezování informací na webech obcí nebo na veřejných zasedáních zastupitelstev?

Není žádný důvod měnit stávající přístup k poskytování informací, obsahujících osobní údaje, zvláště týkají-li se poskytování veřejných prostředků. GDPR je naopak příležitostí pro revizi dosavadních zkostnatělých přístupů a nemá v žádném případě sloužit jako záminka k omezení informačních standardů. Je ale pravda, že už i já jsem od jedné úřednice zaslechl, že by osobní údaje neměly být po spuštění GDPR v dokumentech pro zastupitele a neměly by ani zaznívat při veřejném zasedání. To by ale bylo zneužití GDPR a soudní přezkumy to nemůže ustát. Obec je podle Ústavy územní společenství občanů a zastupitelstvo je veřejné právě proto, aby občané měli informace. Ne naopak. Povinný subjekt – v tomto případě obec – musí uvést základní osobní údaje o každém, komu poskytl veřejné prostředky. Osobním údajem se rozumí jméno a příjmení, rok narození, obec trvalého pobytu příjemce, výše poskytnutých prostředků, účel a podmínky poskytnutí veřejných prostředků. Osobní údaje se neuvádějí pouze ve vyjmenovaných výjimečných případech – při poskytování veřejných prostředků podle zákonů v sociální oblasti, poskytování zdravotních služeb, hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, státní podpory stavebního spoření a státní pomoci při obnově území. Je ale třeba odlišit vyhlášení záměru a skutečný prodej či koupi majetku obce.

V čem je rozdíl mezi záměrem a schváleným prodejem či koupí?

Vyhlášením záměru se ještě veřejné prostředky neposkytly. Na druhé straně ale ani u záměru prodat či pronajmout něco konkrétnímu nabyvateli nic nebrání uvedení osobních údajů. U reálných majetkových transakcí už je dokonce povinné tyto informace na žádost poskytnout a nic nebrání tomu, aby se o obchodních partnerech města zcela jmenovitě na zastupitelstvu mluvilo. Při poskytování veřejných prostředků se jich ochrana osobních údajů netýká.

Přesto se stává, že při veřejném jednání zastupitelů jména kupců či nájemců obecního majetku nezaznívají…

Z politického i ústavněprávního hlediska mají zaznívat.

Na webech obcí se objevují anonymizované smlouvy, z nichž nepoznáte, komu obec pronajala či prodala obecní majetek. Proč?

Nechci spekulovat, proč tak některé obce činí. Někteří mají pocit, že majetek obce utrpí, když budou informace veřejně známé – například i v Táboře, který sám sebe považuje za otevřené město, říká směrnice u výkupu pozemků od občanů, že se u těchto obchodů nebude identita prodávajících občanů zveřejňovat, protože by se tím omezovala chuť občanů něco městu prodávat. S tím nesouhlasím. Je třeba neustále bojovat proti utkvělé představě úředníků, že město jsou oni. Přitom mnozí pouze na úřadu pracují, ale v daném městě ani nežijí. Informace, které má úředník k dispozici, patří občanům. Nemůže je zatajovat těm, kteří tvoří společenství obce. Občané mají v zásadě právo znát vše, co mohou znát úředníci. Výjimkou jsou jen zákonem přesně stanovené důvody. Jestliže k tomu úřady přistupují jinak, pak se nedivme, že u nás posilují strany jako SPD Tomia Okamury. Rád bych zmínil případ obce Psáry, která zveřejnila údaje o platu ředitelky školy. Úřad na ochranu osobních údajů dal obci za to pokutu, ale soud tuto pokutu zrušil. Tady si všichni musí zvyknout, že i platy a odměny jednatelů, ředitelů škol a dalších obecních, městských nebo krajských organizací jsou veřejné informace. A GDPR to v žádném případě neomezuje. Některé dílčí změny vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, sice přináší, ty se však netýkají informací o poskytování veřejných prostředků, tedy ani tolik diskutované otázky informací o platech ve veřejné správě. Jedním ze smyslů GDPR je, že data získaná z veřejných prostředků mají sloužit všem. Kdyby obce vše zveřejňovaly, nikdo by nemusel o informace žádat podle zákona 106 a nikdo nebude úřad těmito dotazy obtěžovat. Úřad spravuje informace veřejného sektoru, shromažďuje je z veřejného prostředí a tudíž má právo na tyto informace kdokoliv.

Dá se nějak napadnout to, že obec začerňuje údaje v dokumentech na svém webu?

Ne, není vymahatelné, aby obec začernění odstranila, protože na webu zveřejňuje dokumenty dobrovolně. Není to její povinnost. Ale dá se o tyto informace požádat podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím a po jejich obdržení je lze zveřejnit, protože i sama obec je povinna poskytnutou odpověď zveřejnit na svém webu. Poskytováním informací se rozumí nejen jejich poskytování na žádost, ale také jejich aktivní zveřejňování. A na možnosti, aby obce a města poskytovaly veřejnosti informace formou aktivního zpřístupnění materiálů, které budou nebo byly projednávány obecními orgány, GDPR nic nemění.

Jaké jsou tedy cíle GDPR?

Cíle GDPR jsou zhruba dva – posílit práva občanů, tedy zabránit zneužívání shromážděných dat. To znamená, aby každý věděl, co se o něm shromažďuje a zabránilo se zneužívání těchto informací nebo jejich užívání po delší dobu, než stanoví zákon. A zároveň GDPR řeší opakované používání informací veřejného sektoru – tj. aby informace z veřejného sektoru mohl užívat každý. Oba cíle jsou v pořádku. Dílčí výhrady mám k ministerským metodikám a k přístupu obcí, zvláště ve vztahu k zákonu 106 o svobodném přístupu k informacím. Občan má například právo vědět, co o něm úřad schraňuje za informace. Na takový dotaz je úřad povinen do 30 dnů odpovědět. Jen výjimečně lze lhůtu prodloužit. Pokud úřad uchovává staré informace, má občan právo požádat o jejich výmaz. Podobné je to se záznamy z kamerových systémů. Měly by se uchovávat co nejkratší dobu, ideálně jeden den, ale maximálně sedm dní dle výkladu zákona o ochraně osobních údajů. A musí být zabezpečené.

Co když kamerový záznam pak potřebuje policie?

To bude mít policie smůlu, musí být se svou žádostí rychlá.

Obce si nyní objednávají analýzy situace na úřadech i ve svých organizacích, jak jsou data s osobními údaji zabezpečena. Je tato analýza povinná?

Není a město Tábor si ji provádí samo s tím, že bylo aktivně zapojeno do metodického projektu ministerstva vnitra. Jediné, co je povinné v souvislosti s GDPR, je posouzení vlivu v situacích, kde hrozí riziko úniku informací. To ale není běžný chod úřadu. Aby obce platily za analýzu toho, co se kde nachází a kdo má od čeho klíč, to snad může každý úřad zvládnout sám. Tak k tomu přistoupila i táborská radnice, kde je tajemník rozumný. Že analýzy jsou jen příležitost k byznysu, vidíte už podle toho, jak se pohybuje jejich cena. Před rokem byly hodně drahé, dnes výrazně zlevnily. Na táborské radnici vznikla pracovní skupina pro GDPR. Jsem jejím členem a prosazuji, aby GDPR vedla k větší otevřenosti. Usiluji také o to, aby informace nebyly poskytovány jako PDF, ale v takzvaných otevřených formátech, které si lze otevřít a dá se s nimi pracovat, vyjímat si část informací a podobně. Bohužel politiky to moc nezajímá.

Město Tábor má ale vnitřní směrnici, podle níž se nemá zveřejňovat například to, komu město dalo výpověď z bytu nebo odpustilo nějakou pohledávku. To je v pořádku? Občan přece z těchto informací může posoudit, zda se všem měří stejným metrem…

Veřejnost má na tyto informace právo. I odpuštění pohledávky je hospodaření s veřejnými prostředky.

Jaká je proti tomu obrana, jestliže údaje v zápisech budou začerněné a na veřejných zasedáních nebude od června nic konkrétního zaznívat?

Žádat o informace podle zákona 106. Příslušný úřad je musí do 15 dnů poskytnout nebo poskytnutí odmítne a pak je třeba se odvolat. V závěru lze jít až k soudu. Soudy jsou těmto kauzám otevřené, občané jich vyhráli už spoustu.

Tím říkáte, že informaci z rady nebo zastupitelstva se mohou lidé dozvědět také po dvou letech tahanic a odvolávání?

Ano, právní cesta je dlouhá. Navíc ministerstvo vnitra rozesílá výklady, že obec nebude smět po 25. květnu v zápisech i natočených záznamech uvádět osobní údaje třetích osob, jejichž záležitosti jsou na zastupitelstvu projednávány – s výjimkou členů zastupitelstva a úředních osob či osob, které se na zastupitelstvu aktivně k věci vyjadřují. Ovšem to podle mého názoru neznamená, že by osobní údaje prodávajících, kupců, nájemců nemohly zaznívat přímo na zasedání zastupitelstva. Doporučuji občanům chodit na zastupitelstva a ptát se. Lze se ale ptát také přímo zastupitelů. Předpokládám, že se mezi nimi najde někdo, kdo informace v zájmu otevřené informovanosti poskytne.

Problém mohou mít novináři. Ti mnohdy nejsou občany dané obce a tudíž ani nemají ze zákona právo vystoupit na zastupitelstvu s dotazy…

Zastupitelstvo může odsouhlasit vystoupení občana jiné obce na veřejném zasedání, musí o to ale požádat. Novinář samozřejmě může bojovat proti neposkytování informací svými mediálními prostředky. Chtěl bych znovu připomenout, že když se budou občané víc ptát podle zákona 106, musí pak příslušná instituce do 15 dnů zveřejnit poskytnutou odpověď kompletně, tedy neanonymizovanou, na svém webu. A tam si ji pak může přečíst úplně každý.

Jak se díváte na obavy škol a různých organizací, které ruší webové stránky s fotografiemi ze svých akcí?

Ano, tam by měl být souhlas fotografovaných lidí se zveřejněním. Ale není nutné se každého zvlášť ptát. Stačí, když na akci bude na viditelném místě cedulka, že se akce natáčí nebo fotí. Může to být také napsáno na prezenční listině nebo to může uvést moderátor akce. Tím, že je to oznámeno, bere se to za souhlas daný mlčky. Když se například fotí školní třída a někdo z rodičů nedá souhlas, aby jeho dítě na fotografii bylo, dítě nemůže být z fotografie vymazáno – to by odporovalo zákazu diskriminace. Mělo by mít pouze rozostřený obličej. Školy ale většinou souhlasy od rodičů mají, dlouhodobě a na všechny své akce. Ovšem pozor, tento souhlas je kdykoli odvolatelný a je pak třeba to respektovat. Novinářů se toto netýká, ti pracují podle novinářské zpravodajské licence, kterou je ale třeba užívat přiměřeně.

Co to znamená?

To znamená, že novinář může fotit a pořizovat záznam na nějaké akci, například na veřejném zasedání zastupitelstva, ale neměl by se zaměřovat na excesy jako třeba zdravotní záchvat nebo milenecké scény. Podobně lze například využívat všechny informace, které zazní při veřejném jednání soudu – kromě excesů, zasahujících do soukromí. To se ovšem týká soukromých osob, nikoliv veřejných činitelů. Ti musí, jak už mnohokrát zaznělo, strpět vyšší míru narušení soukromí.

Co když právě starosta nebo premiér budou aktéry milenecké scény, to by se snad veřejnost měla dozvědět, nebo ne?

Já jsem měl na mysli scény v publiku, v řadách veřejnosti. Tam bych neviděl veřejný zájem podpořený zpravodajskou licencí.