Jak je téma volného času mladých v dnešní době aktuální?

Existuje hodně volnočasových aktivit, které nabízejí různé sportovní oddíly a kroužky, kam chodí spousta dětí. Ale v každém městě bude vždycky část dětí, která nebude docházet nikam. A to jsou děti, na které cílíme my. Jde o děti, které nevydrží pravidelnost, nedokáží udržet jistý režim, nechodí včas a opakovaně. Mohou jim dělat problém pravidla, která kroužek má, nebo mají chování, které není v kolektivu oblíbené. Takové děti nikam chodit nezačnou, nebo je odtud rychle pošlou domů. Naše nízkoprahové centrum je domů nepošle. Učíme je novým návykům, které jim pomáhají lépe fungovat s ostatními, a dáváme jim možnost smysluplného trávení volného času. Jsme bezplatná sociální služba.

Je v tomto ohledu zásadní vliv rodiny?

Samozřejmě, děti v rodině dostávají první informace o tom, co je důležité. Spousta dětí, které využívají sociální službu, nejezdila nikdy na výlety, nebyla s rodiči v lese, na hradě, na zámku… Je pak přirozené, že je pro ně těžší si volný čas samostatně organizovat.

A alkohol je u nich problém? I když by ho pod 18 let neměli mladí nikde sehnat, oba víme, že se to dá zařídit.

Při dospívání a v pubertě všichni mladí začnou experimentovat se světem kolem sebe. Mají větší tendenci k rizikovému chování. Zkoušejí jít na hranu, někdy i za ní. Experimentování s alkoholem k tomu patří. A zase je část dětí, která užívá alkohol i v nízkém věku. Rodiče o tom vědí, nic s tím nedělají a často sami pijí alkohol nebo užívají drogy. Myslím, že je naprosto v pořádku, když společnost dává najevo, že není normální, aby dítě pilo alkohol. Na straně vedení města je pochopitelný signál, že pití alkoholu pod 18 let není v pořádku. Restriktivní opatření jsou ale jen součástí mozaiky. Musí fungovat prevence, ale i nějaká represe v podobě policie, která chodí v ulicích a parcích, legitimuje děti a ukazuje jim, že se to nesmí. Vyhlášku města proti konzumaci alkoholu na veřejnosti chápu jako nástroj, jak se samospráva snaží regulovat užívání alkoholu na veřejnosti v určitých částech města. Tento nástroj cílí spíše na dospělé, eventuálně mladé dospělé. U dětí a dospívajících už užívání alkoholu upravuje zákon, který říká, že není povoleno pít alkohol mladším 18 let.

Mají Strakonice možnost k volnočasovému vyžití pro děti a mládež, která není v organizovaných skupinách? Něco, co by se dalo přirovnat ke skateparku, který bývá hodně využívaný?

Místa tu jsou, ale mohlo by jich být ještě více. Jde o plochy, kam mohou přijít jakékoliv děti a zahrát si tam. Aby například na fotbalové hřiště mohly přijít i romské děti a kopat si tam na branku. V praxi to totiž vypadá tak, že je skoro odevšud vyženou. Volných hřišť je tu velmi málo, asi bych je spočítal na prstech jedné ruky. Skatepark je skvělé místo, je volně přístupné a děti tam chodí. I naše sociální služba nabízí volnočasové aktivity, jako je zkušebna, tančírna, fotbálek a tak dále. Nízkoprahové centrum je pro děti zdarma a otevřeno má od 14 do 18 hodin. Nikdo se u nás nemusí registrovat. Splnit musí minimum podmínek – v podstatě jen věk a nepříznivou sociální situaci. Ta obvykle vyplyne v průběhu času, poté až si pracovník s dítětem vytvoří vzájemný vztah založený na důvěře.

Jak se do nízkoprahového centra klient poprvé dostane? Někdo ho sem pozve? Přijde sám, nebo s kamarádem?

Na začátku velmi často funguje nabalování kamarádů, kteří si o službě řeknou. Většinou jde právě o děti, které se potulují venku, v parku a neví co dělat. Dovolil bych si tvrdit, že většina dětí, které k nám chodí, nenavštěvovala nikdy žádný kroužek. Ten přitom rozvíjí jejich socializaci v kolektivu. Časem u nás děti navážou komunikaci se sociálním pracovníkem, který zjistí jejich zázemí a nejpalčivější problém. Na jeho řešení se pak začne pracovat. Může jím být například špatná školní docházka. Do školy se dítěti třeba nechce, rodiče ho tam neposílají. Sociální pracovník motivuje dítě, aby se jeho vztah ke škole změnil. Máme například velký projekt na doučování dětí, propadají již na základní škole. Navštěvovalo ho v minulém roce 17 dětí a 84 procent z nich si ve škole vytáhlo známku na čtyřku nebo si ji udrželo. Což znamená, že většina těchto dětí na základní škole nepropadla. Pro ně je to moc důležitá věc, protože když dítě ve škole propadne, změní kolektiv a učitele, navíc mu přibude stigma, že je propadlík. Jen tím, že jednou nebo dvakrát týdně dojde na doučování, všechno tohle odstraní. Zjistí, že čtyřku může mít ve škole s menší námahou, než si myslel, a paní učitelka má radost, že se ve škole žák trochu snaží. Výsledkem doučování je, že přináší změny, které mají reálný dopad na to, jestli skončí školu už v sedmé třídě, nebo dojde do devítky.

Jaká aktivita nízkoprahového centra je nejvyhledávanější?

Je to hudební zkušebna, protože děti nemají doma bicí nebo kytary. Vypadá to sice jako klišé, ale romské děti mají opravdu velký hudební talent. Prostě to mají v sobě. Rychle se naučí hrát, i díky tomu jim roste sebevědomí. Druhou vyhledávanou aktivitou je prostě obyčejný rozhovor s pracovníkem. Zní to zvláštně, ale je to tak. Moment, kdy náctiletí mohou něco probrat s dospělým, který je bere vážně, je pro ně hrozně cenný.