Z koníčka se stal životní styl

Jak šel čas, záliba v rybaření mu zůstala. „Ze začátku šlo o to jít se vyblbnout s kamarády k vodě a něco chytit. Můj postoj k rybařině se zlomil, když jsem chytil svého první kapra na řece Vltavě. Poté jsem se věnoval pouze lovu kaprů a časem i lovu trofejních ryb, kterými naše vody oplývají. Nejvíc mě chytil lov trofejních kaprů, kterým se zabývám dodnes. Ale neberu to tak, že vždycky jedu k vodě chytit trofejního kapra, jedu si tam užít pobyt v přírodě. Ten nikým nerušený klid. Rybařina pro mě není už jenom koníček. Stal se z toho životní styl,“ říká Adam Růžička.
Když Adam Růžička začínal, hodně mu pomáhali s pořízením výbavy rodiče. Pak začal chodit po brigádách a začal si kupovat vybavení sám. Co se týče vybavení vyspělého rybáře, záleží vždy na specializaci, kterou si rybář vybere. Může se zaměřit na kaprařinu, sumčařinu, přívlač nebo feeder. „Každý rybář si určuje výbavu podle toho, nakolik se chce danému odvětví věnovat a kolik do toho chce investovat. Někomu stačí levný prut a někomu zase je málo prut za desítky tisíc. Co se týče kapradiny, tak je to asi jedno z nejdražších zaměření, pokud se v tom chce člověk pořád zdokonalovat,“ zmiňuje rybář z Podolí. Jeho výbava už je dnes rozsáhlá. Zahrnuje kaprařské pruty, navijáky, stojan na pruty, signalizátor záběru, podložku pro ryby, vážící sak, lehátko, křeslo, rybářský stan, rybářský člun a samozřejmě také krmení.

Která místa jsou pro chytání ta nejlepší?

K rybaření je důležité mít vytipovaná i kvalitní místa pro chytání. Která to jsou pro Adama Růžičku? „Navštěvuju v podstatě velkou část vltavských kaskád, jezdím chytat na Hněvkovice, Kořensko a samozřejmě na Orlík. Ale kdybych si měl zvolit svoji nejoblíbenější přehradu, tak je to Orlík. Stal se mojí srdcovou vodou díky své kráse, velikosti a poklady, které ukrývá ve svých hlubinách. Podíval jsem se i na jezera v různých koutech republiky, ale není to pro mě tak zajímavé jako lov na řece,“ vysvětluje Adam Růžička, který si vyzkoušel i několik rybářských soutěží. Jak ale přiznává, nikdy ho nebavilo se honit za každým bodem a za každou cenu se snažit vyhrát. Raději si chytá sám podle sebe, kdy nemusí nikam chvátat a nemusí se ničím stresovat.
A má už i řadu nečekaných zážitků. „Jednu extrémní situaci jsem zažil, když jsem byl na rybách přes noc sám a než jsem stačil všechno připravit, přišel tak silný vítr, že jsem nevěděl co držet dřív. Ta noc pro mě byla velmi nepříjemná. Vítr mi vzal spacák, který zabalený skončil ve vodě. Celou noc jsem strávil v mrazu na lehátku a klepal kosu. Ale rybu jsem nakonec chytil, a to mě zahřálo víc než nějaký spacák. Extrémní situace při zdolávaní ryby bývá i uprostřed řeky při bouřce či silném větru. V těchto situacích se člověk kolikrát opravdu bojí i o život,“ prozrazuje Adam Růžička.

Nejkrásnější byl lysec

V šestnácti letech dokázal Adam Růžička chytit svého prvního kapra šupináče, který přesáhl hranici deseti kilogramů. Bylo to nedaleko Podolského mostu. „Nejvíc si vážím ryby, kterou jsem chytil před třemi lety na Olešné. Byl to vůbec nejkrásnější lysec, kterého jsem doposud chytil. Nebyla to moje úplně největší ryba. Její váha se zastavila těsně pod hranicí patnácti kilogramů. Vzhledově byla ale nejkrásnější,“ je si jistý mladý rybář. Jeho nejtěžší kapr vážil přes dvacet kilogramů a měřil 94 centimetrů. A jednoho obra chytil Adam Růžička na Vltavě dokonce dvakrát v jednom měsíci. Z čehož je jasné, že je vyznavačem filozofie Chyť a pusť!
A další cíle? „Pořád se musíme jako rybáři zlepšovat. Doba jde neustále dopředu a my musíme jít s ní. Stále obměňujeme svá vybavení a stále zkoušíme nové způsoby lovu. Já osobně do budoucna chci, aby mě to hlavně bavilo. Žádné velké cíle si nedávám,“ dodává Adam Růžička. „Můj vzor byl od začátku mé kaprařiny Lukáš Krása. Vždycky mě v rybařině poháněl kupředu jeho postoj k rybám a k přírodě. Jeho videa a články mi daly opravdu hodně. Pro mě je vlastně neustálou inspirací a motivací,“ uzavírá povídání o své největší zálibě Adam Růžička.