Obraz patří mezi nejvýznamnější díla evropského realismu a Pinkas jej dokončil v době svého působení v Paříži v roce 1861. „Zachytil na něm vzpomínku na sebevraždu malíře Josefa Wehleho, se kterým se přátelil. Do potemnělého interiéru umístil oběšence namalovaného zezadu a pod něj skupinu žen, které ho pomlouvají místo toho, aby provaz odřízly. O několik let později jej pak kvůli prodeji částečně přemaloval,“ odkryla příběh malby autorka doprovodné publikace k tomuto dílu Kristýna Brožová. Přemalbu se podařilo odkrýt po více než sto padesáti letech díky rentgenu.