V Itálii mají desetistupňové známkování a jednička je tak na propadnutí. Desítka je výjimečná – tak trochu ve smyslu našeho rčení, že na jedničku umí jen pánbůh nebo pan učitel. Desítky a devítky jsou v italské škole výborné ocenění a dostávají je ti nejlepší žáci. Angela z italskočeské rodiny dnes patří mezi ně.

Čím se vlastně liší italská škola od české? Okatá Angela v tom má jasno: „V italské škole se nemusíme pořád přezouvat, to byla v Česku otrava. Tady se přezouváme jenom na sport.“ Jinak ale moc ráda vzpomíná na své učitelky Pavlu Šmelcovou a Andreu Zelenkovou i na spolužáky. Kontakt s nimi neztratila, letní prázdniny letos s maminkou i mladší sestrou Cristinou strávily u české části rodiny v Milevsku.

V Itálii navštěvuje bývalá spolužačka milevských dětí školu v městečku Panza. Letní prázdniny začínají obvykle už v první polovině června a trvají do poloviny září. Přesný termín začátku školního roku určuje ředitelka školy, pod níž patří mateřinka a první a druhý stupeň základní školy. Konec školního roku ale určuje stát a je pro celou Itálii jednotný. Mateřská škola je nepovinná, do první třídy jdou děti v šesti letech a první stupeň zahrnuje první až pátý ročník jako v České republice. Druhý stupeň pak končí osmou třídou a po ní následuje pětiletá střední škola, po níž lze pokračovat v pěti nebo šestiletém vysokoškolském studiu. Podle oborů.

Zemětřesení zkomplikovalo začátek školy

Letos začal školní rok v Panze už 11. září, zatímco většina italských škol zahajovala školu 14. září. Tři dny, které mají děti ze školy v Panze navíc, si pak mohou vybrat během školního roku. V Itálii je běžné, že děti zůstávají doma, pokud jejich obec slaví nějaký svátek. Vánoční prázdniny pak obvykle trvají od 23. prosince do 7. ledna.

Škola v Panze měla letošní start ztížený tím, že poskytovala náhradní prostory pro výuku dětem ze škol v městečkách Casamicciola a Lacco Ameno, které byly 21. srpna postiženy zemětřesením. Tamní školy bylo třeba napřed opravit. To se podařilo do 2. října, kdy se děti vrátily do svých škol a žáci ze školy v Panze do svých původních tříd. Do té doby byly nutné nejen změny prostor, ale děti chodily střídavě na ranní nebo odpolední vyučování. Takzvané směnování ostatně znají čeští pamětníci z dob, kdy školy u nás nepostačovaly populační explozi ze 70. let. Solidarita s lidmi postiženými zemětřesením je na ostrově patrná. V supermarketu uvidíte nákupní koš, kam zákazníci vkládají jako dar různé zboží, při letošní oslavě svátku svatého Michala v městečku Sant Angelo se konala finanční sbírka. Vynesla kolem 15 tisíc eur.

V pondělí 2. října se ve škole v Panze konala festa neboli oslava návratu do svých tříd, lavic a k normálnímu chodu školy. Děti se shromáždily na školním dvoře a každá třída něčím přispěla do programu. Hlavně tancem a zpěvem. Vidět se daly i maminky a napekly tolik dobrot, že jejich rozdávání mezi děti nebralo konce.

K obědu je pizza

Učitelkou v páté třídě, kam chodí někdejší spolužačka milevských dětí, je Annamaria Federico. Děti ji oslovují maestra a učí je většinu předmětů, kterými jsou italština, angličtina, matematika, historie, zeměpis, přírodopis, občanská výchova, hudební výchova, výtvarná výchova, tělocvik a také náboženství, které je povinné. Ve třídě je obvykle do dvaceti žáků.

Vyučování začíná ráno v půl deváté, v půl jedenácté nastává přestávka na svačinu. Škola je obvykle do půl druhé a pokud některý den pokračuje i odpoledne, přijíždí o polední přestávce kurýr z nedaleké pizzerie a veze dětem pizzu, kterou tam rodiče individuálně objednávají. Školní jídelny a školní obědy v italské škole neznají.

Annamaria Federico prozradila, že škola od letoška přistupuje k novému modelu, kdy obě první třídy mají dvě základní učitelky, které se u obou tříd střídají. A k prvňáčkům přicházejí i někteří další vyučující na některé předměty. Cílem je opustit praxi, kdy s dětmi byla jedna učitelka od první až do páté třídy. Děti si mají už od první třídy zvykat na různé vyučující a změny.

V porovnání s českou školou je vyučování na Ischii kratší, ale děti dostávají podstatně víc domácích úkolů. Tatínek Angely provozuje v Sant Angelu butiky s oblečením a pracuje v typickém italském rytmu. Od jedné odpoledne do čtyř se obchody obvykle zavírají, drží se siesta a po domácím obědě pak Marco Mattera hodinu i dvě denně dohlíží na psaní domácích úkolů Angely a teď už i čerstvé prvňačky Cristinky. Odlišné je například i získání učebnic. Děti je nedostávají ve škole jako u nás. Škola nahlásí počet žáků konkrétních tříd na místní radnici a ta knihy objedná. Rodiče je pak mají k vyzvednutí bezplatně přímo na své jméno, ovšem v knihkupectví, které sídlí v sousedním městě. „Oproti Česku je ten systém dost komplikovaný,“ říká Angelina maminka Daniela.

Každá škola si stanovuje projekt pro daný školní rok, kterým se pak z různých úhlů pohledu zabývá. V Panze to bylo v loňském školním roce téma ovoce a zelenina. Téma je dodnes patrné ve výzdobě školních chodeb, podobně jako u nás.

Debata o školních uniformách

Učitelka Annamaria Federico také zmínila, že v Itálii právě odstartovala debata, zda ve školách zavést školní uniformy. Propagátoři myšlenky tím sledují odstranění rozdílů mezi dětmi z různých sociálních skupin. „Má to klady i zápory, ale já se k zavedení uniforem nepřikláním,“ říká učitelka páté třídy v Panze. „Děti jsou individuality a to se projevuje i v oblečení. Snaha zamezit různosti je určitým zásahem do jejich identity. Nehledě k tomu, že by to znamenalo další výdaje pro rodiče, protože děti by určitě nemohly mít jen jednu uniformu,“ dodává Annamaria Federico.

Chválí si, že její současná pátá třída je moc dobrá a hodně dětí je opravdu výborných. Tak třeba Andrea se pochlubil, že ho nejvíc baví matematika, protože rád počítá. Annu baví angličtina a ráda si v angličtině čte. Jednou by se chtěla do Anglie podívat. Cristel má ráda italštinu a baví ji psaní. Jako jediná ze spolužáků – samozřejmě kromě Angely – už byla v České republice a viděla Prahu.

Viděno našima očima nemají děti z Ischie moc důvodů zelený ostrov opouštět. Je tam moře, slunce a v říjnu ještě běžně denní teplota 25 až 28 stupňů. V té se ovšem v moři koupou spíš jen turisté. Domácí považují za teplo čtyřicítky, které jsou na Ischii v létě. V takovém horku se dá ale těžko soustředit na učení, a tak si italské děti užívají tříměsíční prázdniny.