Pokud si rodiče nepřejí, aby netestované děti byly ve školách v roušce, mohou je omluvit a sami je vzdělávat doma. Zeptali jsme se rodičů dětí různého věku, co si o nařízení myslí a zda by nechali své dítě naočkovat vakcínou proti covidu.

Monika Oušková, Novosedly nad Nežárkou: Opatření, která opět od září ve školách platí, nechápu. Je prokazatelné, že mezi dětmi se virus nešíří a přesto se testují. Asi máme stále dostatek testů, které musíme uplatnit. Do voleb zatím jen třikrát, pak se uvidí. K tomu se ještě zavádí další absurdní opatření, která rozdělují děti na testované – netestované, případně očkované – neočkované. A zákaz zpěvu nebo tělocviku? Zdá se, že jsme se ocitli v nějakém sci-fi filmu. Mně osobně to připomíná pohádku Nesmrtelná teta: Já závist jsem mocná… Budu-li chtít… atd. Přesto všechno stále věřím, že zdravý rozum a pravda zvítězí. Nic se neděje náhodou, proto doufám, že se více lidí probudí a uvědomí si, jak je s námi manipulováno. Já sama sebe ani děti očkovat nenechám. Oproti konci loňského školního roku se nic nemění a jede se ve stále stejných podmínkách. Rozdíl je v tom, že netestované děti můžou navštěvovat školu, ale musí mít stále roušky a nebudou cvičit a zpívat… Aneb rozdělení dospělé populace nestačí, budeme dělit ještě děti… Zamysleme se, kdo tady tomu vlastně velí a v čem tkví naše svoboda?

Michaela Staňková, Suchdol nad Lužnicí: Testování mi nevadí. Myslím, že třikrát po sobě to děti zvládnou, není invazivní. A pokud pak nemusí sedět v lavici s rouškou, tak v pořádku. Rodiče, kteří nesouhlasí s testem… Nevím asi nechápu, co jim vadí. Pokud s tím nesouhlasí, ať děti do školy neposílají a sami si seženou adekvátní a dostačující učení. Je to jejich volba. To, že školy dodrží, co jim ministerstvo nařídí, chápu. I já jsem musela podřídit, i když jsem s tím nesouhlasila. A pořád si myslím, že je lepší, když děti chodí do školy a kolektivu. I z hlediska kolektivní imunity, stykům se stejně starými dětmi. Musí si někde budovat osobnost a ne sedět samy schované za počítačem. Očkování beru jako nutnost, ani ne zdravotního důvodu. Svým synům jsem vysvětlila, o co jde, ale rozhodnutí, jestli ano nebo ne, bylo na nich. Jsou už na střední škole, tedy ve věku, kdy už se umí rozhodnout sami.

Jana Bláhová, Jindřichův Hradec: Testování ve škole mi vesměs nevadí. Test sice není jistota, ale lepší než nic. A pokud nebude muset mít roušku, tak mi nevadí ani několikrát týdně. Nejlépe tedy ze slin, ať nemají podrážděné sliznice. Pokud nejsou testované, tak holt rouška. Ale ty děti je stejně nosí hala bala, takže je to asi stejně v konečném důsledku jedno. Očkovat bych dítě nedala, i když sama už naočkovaná jsem. Před začátkem školního roku jsem doufala v nějaký mail ze školy, ale nakonec jsem si musela všechny informace najít sama, na webu školy anebo ve zprávách. Doufám, že letošní školní rok už proběhne bez distanční výuky. Nedávno jsem se divila, že dcera neumí žádnou písničku, takovou tu klasiku, které se vždy ve škole učí. A až pak mi došlo, že se ji vlastně neměla kdy a kde naučit.

Monika Jirková, Dačice: Já zatím sebe ani moji dceru očkovat nenechám, pokud to tedy nebude nezbytně nutné k cestování. Za mne pořád platí, že všichni jsou dostatečně o všem informováni nebo si mohou informace sami vyhledat. Ať se tedy každý zařídí a nosí podle svého uvážení, kam chce, co chce. Vyčleňovat děti z kolektivu kvůli tomu, že jim rodiče nedovolily testovat se, mi nepřijde správné. A vlastně i úplně zbytečné. Stejně když děti ze školy vyběhnou ven, roušky zahodí, a když si hrají třeba na hřišti, nikdo nedokáže ohlídat, aby mezi sebou měly rozestupy.