Autor knihy o Radomyšli zmapoval posledních 85 let - Jižní Čechy Teď!
31. 12. 2021 9:32

Autor knihy o Radomyšli zmapoval posledních 85 let

RADOMYŠL – Martin Levý, autor divadelních her a divadelník, vydal nedávno novou knihu. Její název zní jednoduše Radomyšl a pojednává o historii městysu. Není to jeho ojedinělý autorský počin. Napsal knihy mapující historii Formule 1, s nimiž začal v roce 2013 a vydal čtyři díly. „Mapuji historii od roku 1950 až skoro do současnosti,“ upřesnil. Spolu se svojí nejstarší dcerou také napsali básnickou sbírku Vzkaz, kterou vydali vlastním nákladem. „Dcera je v tomto po mně, takže jsem jí chtěl udělat radost. Kromě jiného píšu divadelní hry – jak pro děti, tak pro dospělé. Píšu své vlastní hry, mám i svůj divadelní spolek, který si vedu. To mě baví asi nejvíc,“ zmínil Martin Levý. Rozhovor ale byl o jeho novém knižním díle a jeho vzniku.

 

Co vás vedlo k sepsání knihy o Radomyšli?
Jako mladý kluk, zhruba ve věku sedmnácti nebo osmnácti let, jsem narazil na zašlou brožurku s názvem Staří a noví usedlíci v Radomyšli. Napsal ji místní rodák a knihovník Bohumír Lifka. Když jsem se k této knize dostal, pocítil jsem nesmírnou touhu v jeho díle, které psal v roce 1936, pokračovat a dopsat ho do současnosti. Takto vznikla moje vášeň pro tuto věc. Dá se říci, že na ní pracuju plus minus pětadvacet až třicet let.

Takže jste doplnil zbývajících 85 let?
Ano, ta čísla popisná, která už byla zmapovaná, plus všechna, která v té době ještě nebyla. V roce 1936 bylo v Radomyšli 141 popisných čísel, momentálně je jich tuším 333 a další samozřejmě přibývají. Kromě tohoto jsem začal také psát o všeobecné historii Radomyšle. Když už jsem se do toho pustil, začal jsem mapovat i ostatní věci jako místní kostely, vodstvo, rybníky, stromořadí, pamětihodnosti i celkovou historii obce a okolí.

Jak jste knihu pojal, jakou má strukturu?
Hned v úvodu knihy píšu základní věc – že nechci nikomu vnucovat svůj názor. Jsou to historické pravdy, polopravdy, ale i lži a fakta, na které tam poukazuji. Zároveň se snažím vést striktně historii od 12. století od mladohradištního pohřebiště, které tady bylo v 60. letech minulého století rozkryto, až po současnost. Píšu tam veškeré věci, vývoj od 15. a 16. století, od prvních starobylých gruntů až po zástavbu v 18. a 19. století. Bylo zde hodně požárů, takže se některé domy přestavovaly, čísla se vracela jinam. V 19. a 20. století byla zástavba největší, zároveň se dost necitelně občas bouralo, takže některá čísla starobylých gruntů přešla na úplně nová stavení, nesouvisí s těmi starými. Toto byla nejtěžší věc, najít nějaký systém, aby lidé pochopili, že například čísla 43, 44 a 45, což bývaly největší grunty v Radomyšli a už neexistují, nejsou dnes v žádné návaznosti k majitelům těchto čísel, i když ti ho dostali v 80. letech přidělené.

Odkud jste čerpal informace?
Jednou z věcí, která mě celý život provází, byl dar naslouchat lidem. Nesmírně rád jsem se scházel se staršími pamětníky a dokázal jsem je celé hodiny poslouchat. Tříbil jsem si informace a historické vzpomínky, díky tomu začalo dílo i celkově mohutnět. Dozvídal jsem se zážitky z válečné doby, z 50. a 60. let minulého století. Ti lidé pamatovali navíc své předky a jejich historky, takto se dávalo vše dohromady.

Co zajímavého jste se vy sám osobně dozvěděl o Radomyšli při sbírání a třídění informací?
Nešel jsem chronologicky. Od sepisování majitelů jednotlivých domů jsem postupně přecházel k různým věcem. Největší práci mi dalo sehnat historické věci o vojácích z první a druhé světové války, kteří tady byli, respektive lidé, kteří narukovali jako záložáci do druhé světové války. Dal jsem dohromady, tuším, všech 48 mužů z Radomyšle, sehnal jsem i všechny vojáky, kteří narukovali do první světové války – ty, kteří se vrátili, i ty, kteří se nevrátili. Při té práci mi asi nejvíc pomohlo, když jsem se dostal ke starobylým kronikám Václava Valenty. To byl zdejší rodák, místní písmák a řídící učitel ve 20. a 30. letech. Jeho kroniky, to bylo něco nádherného. Veškerý zdroj informací z té doby, nádherně popisoval měsíc za měsícem, rok za rokem a všechny události. Použil jsem například jeho citaci o tom, jak místní oslavili vznik republiky v roce 1918.

Jaké ohlasy jste na knihu dosud zaznamenal?
Ohlasy jsou zatím pozitivní, i když se občas někdy objeví někdo s poznámkou, že je v knize něco špatně. Ale jsem za to rád, nebráním se upřesnění informací. Předpokládám, že se v nejbližší době budě dělat dotisk, protože po knize se zaprášilo. Mile rád proto vyslechnu jakoukoliv připomínku k možné chybičce, která se vloudila. Věřím ale, že se kniha celkově povedla. Je to dílo pro budoucnost Radomyšle. Navázal jsem na Bohumíra Lifku a třeba někdo naváže na mě.

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.