Babička roku: Marie Boudová nezná nudu. Šije, vyrábí ze dřeva, sportuje a vede taneční skupinu Berušky
JIŽNÍ ČECHY – V pátek 2. října se v sále táborského kulturního centra Univerzita uskuteční společenský večer, z něhož vzejde jihočeská Babička roku 2026. Bude pak reprezentovat Jihočeský kraj na celostátním kole této oblíbené soutěže, kde babičky každoročně dokazují, že věk je jenom číslo. Jihočeský večer pořádá Krajská rada seniorů a partnerem je město Tábor. Dnes představujeme další dvě Jihočešky, které do toho jdou, aby potěšily a pobavily publikum i sebe. Představujeme další kandidátku.
Marie Boudová se narodila v Suchdole nad Lužnicí, ale od dětství žije v Třeboni. Je maminkou dcery a syna a babičkou pěti vnoučat. Rozhodně ale nepatří mezi ženy, které by po odchodu do důchodu hledaly způsob, jak zabít čas. Naopak, aktivit má tolik, že na nudu jí nezbývá čas. Vyrábí dřevěné výrobky, šije, sportuje a vede vlastní taneční skupinu Berušky. Ráda tráví čas v přírodě a na zahrádce.
Jak byste se stručně představila našim čtenářům? Co by o vás měli vědět?
Narodila jsem se v Suchdole nad Lužnicí, ale od dětství žiji v Třeboni. Mám dceru a syna a pět vnoučat. Jsem aktivní žena, která nezná nudu a volný čas věnuje koníčkům, jež jí dělají radost. Vyrábím dřevěné výrobky, ráda šiji a sportuji. Velkou část mého života tvoří tanec – vedu taneční skupinu Berušky. Když zrovna netvořím ani netančím, vyrážím do přírody nebo pracuji na zahrádce. Mám ráda přírodu a práci na zahrádce.
Jak vás změnila role babičky?
Na roli babičky jsem se těšila. Pět vnoučat mi přináší do života spoustu radosti, ale i přirozené starosti, které k rodinnému životu patří. Rodina pro mě zůstává její důležitou součástí.
Jaký okamžik ve svém životě nikdy nezapomenete?
Když se mi narodily děti, dcera a syn – to je jeden z nejvýznamnějších okamžiků mého života. A pak je tu ještě jedna, méně tradiční vzpomínka, na kterou rozhodně nezapomenu – okamžik, kdy jsem si pořídila své první auto. A nebylo ledajaké, bylo červené.
Co byste poradila dnešním mladým lidem, kteří hledají rovnováhu mezi prací a osobním životem?
Ať víc naslouchají rodičům a prarodičům, kteří mají více životních zkušeností. Jejich zkušenosti mohou být cenným pomocníkem při hledání vlastní životní cesty.
-pr-

Diskuse k článku