Prachatické muzeum sleduje návštěvnost prostřednictvím vstupenkového programu Colosseum. Letos zatím evidovalo něco málo přes 4 200 návštěvníků. Od března do července roku 2024 přitom přišlo 5 718 lidí a ve stejném období loňského roku 4 578. Celoroční návštěvnost klesla z 10 700 v roce 2024 na 8 925 v roce 2025. „Největší zájem je tradičně o nezpoplatněné akce typu Muzejní noc nebo Dny evropského dědictví. Největší návštěvnost expozic tradičně evidujeme v letních měsících, kdy jsou ve městě turisté,“ uvedla Věra Škopková z Prachatického muzea.

Během Dnů evropského dědictví se veřejnosti otevírají památky a kulturní instituce, někdy také objekty, které jsou během roku běžně nepřístupné. Jelikož tyto akce jsou zdarma, počet prodaných vstupenek nemusí vždy vystihovat skutečný zájem veřejnosti o muzeum.

Jen kousek od Prachatického regionálního muzea funguje Muzeum české loutky a cirkusu. V roce 2024 zaznamenalo 8 725 návštěvníků, loni 8 917 a letos zatím 4 501. Z toho 4 087 lidí přišlo od dubna do července. Nejčastěji přicházejí rodiny s dětmi. Kromě stálé expozice muzeum každoročně připravuje novou výstavu a program doplňují například Muzejní noc, festival Floutek, divadelní představení, koncerty nebo tvůrčí dílny. Letošní výstava Cirkus v proměnách doby sleduje podobu cirkusu na našem území od historických počátků až po současný nový cirkus.

V Muzeu JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích jsou čísla podstatně nižší. V roce 2023 sem zavítalo 3 252 lidí, o rok později 3 866, ale loni už jen 2 633. Do konce letošního července muzeum evidovalo 1 949 návštěvníků. „Návštěvnost muzea stagnuje stejně tak, jako stagnuje v posledních letech turistická návštěvnost našeho města. Zvláště v letošním roce je malá návštěvnost města hodně znát,“ uvedla Zuzana Leherová, ředitelka Muzea JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích. Podle ní se letos projevuje mimo jiné uzavírka komunikace směrem na Lhenice, Český Krumlov a Lipensko, kvůli níž část turistů Netolice mine. Že může dobře zvolená výstava přilákat i lidi, kteří do muzea běžně nechodí, ukázaly loňské Časokruhy – otisky pomíjivosti fotografa Ivana Janoty. Výstavu vidělo 1 075 lidí.

Krajka bojuje o návštěvníka i přežití

Odlišný příběh představuje Muzeum krajky v Prachaticích. Aktuální čísla vyhodnocuje až po skončení sezony, provozní vedoucí ale současný stav hodnotí jednoznačně. „V tuto chvíli mohu za sebe, jako zástupce provozovatele muzea, pouze konstatovat, že návštěvnost je, stejně jako v řadě předchozích let, slabá,“ uvedl Milan Mizera, provozní vedoucí Muzea krajky Prachatice.

Muzeum je soukromou institucí bez dotací a jeho počátky sahají do začátku devadesátých let. Za jeho vznikem stála Mizerova manželka, která chtěla vytvořit památník krajkářkám různých dob a zemí. „Bohužel, zejména po odlivu zahraničních návštěvníků už koncem devadesátých let a zejména s nástupem nového milénia, není muzeum schopno samostatně ekonomicky prosperovat,“ upozornil Mizera.

Kubova Huť připomíná Zlatou stezku

Další oslovená muzea zatím konkrétní údaje o návštěvnosti neposkytla. Každé z nich ale představuje úplně jinou část historie Prachaticka.

Jedním z nejmladších je Muzeum Zlaté stezky na Kubově Huti, otevřené v srpnu 2024. Připomíná obchodní cestu, která po staletí spojovala české země s bavorským Podunajím a po níž se do Čech dopravovala především sůl.

Na Kvildě a v Lenoře připomínají sklářskou tradici

Muzeum Kvilda stojí přímo v centru jedné z nejznámějších šumavských obcí. Nabízí expozici věnovanou historii Kvildy a Bučiny, dobovým dokumentům a fotografiím. Výrazné místo má tradice podmaleb na skle, kterou zde v 19. století proslavila zejména rodina Verderberů. Návštěvníci si mohou princip tohoto řemesla také sami vyzkoušet.

Jinou kapitolu šumavského sklářství připomíná Sklářské muzeum v Lenoře. Jeho sbírky představují výrobky někdejší lenorské sklárny a dokumentují dobu, kdy zdejší sklo putovalo daleko za hranice regionu. Muzeum tak připomíná řemeslo, které formovalo samotnou historii obce.

Ve Volarech se potkává Zlatá stezka s válkou

Volarské muzeum má výhodu už ve svém sídle – nachází se v historickém roubeném alpském domě z roku 1794. Expozice připomínají staré Volary, Zlatou stezku, ale také jednu z nejtragičtějších kapitol místních dějin – pochod smrti z konce druhé světové války. Součástí sbírek je například původní hodinový stroj z kostelní věže nebo torza soch z někdejší lesní křížové cesty.

Na Prachaticku lze navštívit i Muzeum lehkého opevnění na Soumarském mostě, jehož základem není klasická výstavní síň, ale skutečný řopík vzor 37 z roku 1938. Objekt známý jako Honzík nadšenci obnovili do podoby připomínající jeho vojenské využití. Uvnitř jsou dobové zbraně, uniformy a další vybavení československého předválečného opevnění.

Právě toto muzeum ukazuje, jak široce lze pojem muzeum na Prachaticku chápat. Vedle velkých institucí jsou zde soukromé sbírky, obecní expozice i historické objekty provozované nadšenci.

Výsledkem tak není jednoduchý obrázek, že by lidé přestávali chodit do muzeí obecně. Spíše se ukazuje, že každé žije v trochu jiných podmínkách. Někde pomáhá silný turistický ruch, rodiny s dětmi nebo doprovodný program, jinde se projeví dopravní omezení, poloha mimo hlavní proud návštěvníků či proměna způsobu, jakým lidé tráví volný čas. A právě dny volných vstupů a muzejní noci představují jednu z cest, jak oslovit i ty, kteří by si jinak cestu do muzea nenašli.