Listiny měly přečkat válku. Zničila je vlhkost

Když se roku 1351 dostali k bavorovskému panství Rožmberkové, začalo pro městečko období rozvoje. Vyrostl nový kostel, byla založena škola i špitál a obyvatelé postupně získávali práva, která jim umožňovala rozvíjet obchod a řemesla. Významným se stal rok 1381. Rožmberkové tehdy udělili Bavorovu práva a svobody, kterými se řídilo královské město Písek. Měšťané navíc získali právo pečetit voskem a město dostalo do znaku červenou růži ve stříbrném poli.

Ve středověku přitom nešlo o pouhé formality. Písemné listiny představovaly doklad o výsadách, na které se obyvatelé mohli odvolávat. Jejich ztráta proto mohla znamenat skutečný problém. Právě to se také stalo.

V době husitských válek se Bavorovští rozhodli své cenné pergameny ukrýt. Obávali se, že je zničí vojsko nebo požár. Listiny proto zazdili, aby je uchovali pro další generace. Jenže jejich plán měl nečekaný výsledek. Před nepřáteli sice dokumenty zůstaly ukryté, ale vlhkost zdiva je postupně zcela zničila.

Město tak přišlo o důkazy svých privilegií. Roku 1474 se jeho zástupci obrátili na Jindřicha z Rožmberka s žádostí o povolení ztracené výsady znovu sepsat. Rožmberský šlechtic žádosti vyhověl a dosavadní práva dokonce rozšířil o právo hrdelní, tedy možnost vykonávat soudní pravomoc i nad závažnými zločiny.

Místo piva začali vyrábět knížecí sýry

Pivovarnictví má na Bavorovsku mnohem delší tradici, než by se dnes mohlo zdát. Jeho počátky souvisejí s nedalekým hradem Helfenburkem, kde existoval pivovar již ve středověku. Původní provoz se nacházel přímo v hradním areálu. Později vznikl další pivovar v podhradí, jehož dokončení je doloženo roku 1553. Zázemí mu poskytoval mimo jiné hospodářský dvůr Štětín, odkud se dováželo obilí a další suroviny.

Bavorov měl vlastní sladovnu již ve 14. století. Samostatný vrchnostenský pivovar zde vznikl přibližně kolem roku 1570. Jeho založení bývá spojováno s obdobím vlády Viléma z Rožmberka a někdy také s Jakubem Krčínem z Jelčan. Přímý doklad Krčínovy účasti však znám není.

Nový pivovar navázal na starší sladovnu v sousedství panského správního areálu. Postupně převzal úlohu starších helfenburských provozů a stal se významnou součástí vrchnostenského hospodářství. Bavorovští měšťané však nemohli vařit pivo zcela svobodně. Právo vlastních várek jim roku 1601 povolilo město Prachatice, kterému tehdy panství patřilo. Výsada byla potvrzena roku 1607, ale po bitvě na Bílé hoře o ni měšťané znovu přišli.

Následovalo několik desetiletí sporů a žádostí. Teprve roku 1676 získali možnost vlastních várek zpět, ovšem za poplatek vrchnosti a bez práva postavit si samostatný pivovar. Od roku 1719 patřil podnik Schwarzenberkům. Jeho provoz pokračoval s určitými přestávkami až do 19. století. Definitivní konec přišel roku 1870, kdy výrobu převzal modernizovaný schwarzenberský pivovar v Petrově Dvoře u Netolic.

Bavorovský pivovar tehdy dosahoval přibližně dvou tisíc hektolitrů ročního výstavu. Pro větší podnik nebylo obtížné toto množství nahradit. Zatímco jiné zrušené pivovary sloužily jako sklady nebo stáčírny, Bavorov dostal překvapivou druhou šanci.

Bývalý pivovar byl přestavěn na mlékárnu a sýrárnu. Zdejší sýry se nabízely jako knížecí výrobek a podle odborné literatury si získaly velmi dobré jméno. Dokonce se tradovalo, že putovaly až na stoly vídeňských labužníků. Ačkoliv pravidelný vývoz do Vídně není doložen, samotná výroba sýrů představuje zajímavou kapitolu zdejšího hospodářství.

Ani ta však netrvala věčně. Po vzniku Československa a následné pozemkové reformě se schwarzenberské hospodářství výrazně proměnilo. S omezením odbytu postupně zanikla i bavorovská mlékárna se sýrárnou.

Požár zničil 31 domů a umlčel kostelní zvony

Oheň představoval v minulosti pro Bavorov jednu z největších hrozeb. Městečko s hustší zástavbou a často hořlavými konstrukcemi domů bylo vůči požárům velmi zranitelné. Velká pohroma přišla roku 1849. Plameny tehdy zničily čtrnáct domů, mezi nimi také knížecí dvůr a školu. Pro místní obyvatele šlo o těžkou ránu, ze které se město muselo vzpamatovávat ještě několik let.

Od této události neuplynula ani dvě desetiletí, když Bavorov postihlo další neštěstí. Dne 9. září 1867 vypukl nový rozsáhlý požár. Tentokrát bylo zničeno jednatřicet domů a plameny zasáhly také kostel Nanebevzetí Panny Marie, jednu z nejcennějších gotických staveb jižních Čech.

Oheň zachvátil velkou kostelní věž a zničil tři zvony, které nesly jména Marie, Marek a Pavel. Zvony tehdy představovaly důležitou součást života města. Svolávaly k bohoslužbám, oznamovaly významné události a jejich hlas doprovázel každodenní život několika generací. Jejich zničení proto nebylo pouze hmotnou škodou.

Po požáru začala obnova kostelní věže. Prací se ujal písecký stavitel Špirhanzl a během následujících dvou let se podařilo stavbu opravit. Dne 1. prosince 1869 se v Bavorově uskutečnila významná událost. Byly slavnostně posvěceny a zavěšeny čtyři nové zvony. Dostaly jména Marie, Jan Nepomuk, Adolf a Ida.

Ani jejich osud však nebyl jednoduchý. Za první a druhé světové války byly kostelní zvony rekvírovány pro válečné účely. Zůstal pouze zvon Prokop pocházející z roku 1500.

Dvojice velkých požárů přispěla k proměnám městské zástavby. V roce 1881 vznikl v Bavorově sbor dobrovolných hasičů, který znamenal důležitý krok k organizované požární ochraně.

Příběhy, které zůstaly mezi domy

Bavorov si navzdory všem proměnám uchoval své historické jádro, které je dnes chráněno jako městská památková zóna. K významným památkám patří vedle kostela také Panský dům na náměstí, připomínající období šlechtické správy.

Za fasádami domů se přitom ukrývají příběhy, které jsou možná zajímavější než samotná architektura. Zazděné listiny, dávno zaniklý pivovar, vyhlášené sýry i požáry, které změnily celé ulice. Právě takové události ukazují, že historie malých jihočeských měst není ani zdaleka tak obyčejná, jak by se na první pohled mohlo zdát.