Marcus Hauser

„I když jsme teď uprostřed lesa, neznamená to, že posledních sto let se tady nic nedělo,“ poznamenává Marcus Hauser u Kamene republiky. Stojí před lesním hotelem Peršlák na Jindřichohradecku, který s rodinou vybudoval. Nedaleko je možné narazit na pozůstatky obce Nové Mlýny, která padla za oběť budování železné opony. Nad ní se vypíná lesní masiv Homolka s památkami příběhů a legend mnohem starších a tajemných.

Projekt, který Marcus Hauser zahájil, volně navazuje na aktuální záměr města Nová Bystřice. Rozhodlo se koupit nedaleký objekt bývalé celnice na hraničním přechodu Nová Bystřice – Grametten a vybudovat v něm Muzeum 20. století. Na expozici by mohly navázat současné turistické poznávací trasy, ale Hauser hodlá přidat zcela novou. „Myslím si, že tady podél naší hranice máme co nabídnout,“ říká.

Tři nápisy na jednom kameni

Příkladem pozoruhodného příběhu je už zmíněný Kámen republiky. V roce 1938 vytesali českoslovenští vojáci do kamene ve tvaru republiky hranice tehdejšího Československa a nápis Naše je a naše zůstane. Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 přišla do lokality německá armáda a na kameni přibyl nápis: Bis wir kamen. Tedy: Než jsme přišli. A po návratu československých celníků v roce 1945 vznikl třetí nápis: Pravda vítězí. Zajímavé je, že všechny nápisy přežily různé režimy, dodnes je lze na kameni objevit. Ten mimochodem po celou dobu komunistického režimu zůstal na svém místě před základnou pohraniční stráže, nyní před lesním hotelem.

Zastávky jsou na české i rakouské straně

Marcus Hauser reprezentuje také kulturní přeshraniční sdružení Vianorelia, v jehož jménu jsou zakódovány názvy Nová Bystřice, Reingers a Litschau. Vyvíjí řadu přeshraničních aktivit, ale stezka podél železné opony má být trvalejšího rázu. „Smyslem je ukázat lidem kulturní a společenské situace na hranici mezi jednotlivými národnostmi a jak sousedství fungovalo. Ne všechno se týká železné opony, dvacáté století samozřejmě zahrnuje více témat,“ připomíná.

Na stezku je možné se vypravit už dnes, řada zastavení se nachází v lesní krajině, ale turisté je mohou míjet. Nedaleko Kamene republiky se například nalézá to, co zbylo z vesnice Nové Mlýny. Součástí areálu je původně barokní kaple svatého Jana Nepomuckého, která byla zničena v padesátých letech a socha světce tenkrát zmizela neznámo kam. Letos dokončila rodina Hauserova její obnovu podle pohlednic a vzpomínek pamětníků. Hned opodál vybudovali Hauserovi památník železné opony, ukázku, jak vypadaly hraniční zátarasy až do roku 1990.

Lesní masiv Homolka s přírodní rezervací Fabián skrývá pozůstatky lidských aktivit z osmnáctého století a ještě dřívějších. Na trase najdou výletníci například Schullerův kámen, připomínku vraždy místního sedláka Pavla Schullera, který měl v roce 1769 tu smůlu, že obehrál v kartách skupinu pruských vojáků.

„Objekt Čertova ruka zase ukazuje spontánní aktivitu lidí v době, kdy železná opona už zmizela,“ zmiňuje další zastávku Marcus Hauser. Stezka zavede turisty také na rakouské území. Přímo na čáře mohou navštívit nejsevernější bod Rakouska, hraniční Most do údolí lásky a na rakouské straně si mohou připomenout osud Josefa Madla, o němž ještě bude řeč. Celá trasa obnáší přibližně šest kilometrů svěží přírodou, lze ji ale rozdělit na kratší úseky. Dobře přístupná je od Nové Bystřice stejně jako z oblasti Staňkovského rybníka.

Na české straně funguje nadšení

Marcus Hauser v lesním hotelu schraňuje také zajímavou sbírku historických předmětů od uniforem a dokumentů po dobová umělecká díla. „V hotelu proto plánujeme vnitřní expozici,“ říká Hauser. „Chceme, aby příští rok před sezonou už byla stezka vyznačená a všude instalované informační cedule. Pracujeme na povoleních majitelů pozemků.“ Součástí projektu bude internetová verze průvodce a stacionární tabule s QR kódy. Díky nim budou mít návštěvníci k dispozici i nové informace, které se v budoucnu mohou objevit. „Myslím si, že to je autentický projekt i pro místní obyvatele. Například když za nimi přijede návštěva, aby lépe pochopila život na této hranici,“ míní Marcus Hauser.

Na přípravě projektu začal spolupracovat s rakouskou stranou. „Náš kulturní spolek Vianorelia získal příslib, že město Heidenreichstein nás podpoří formou projektu Interreg,“ plánuje iniciátor stezky.

Rakousko a Česko podle Hausera volí k podpoře turismu odlišné přístupy. „V Rakousku řada aktivit vzniká a probíhá například v rámci organizace Alpenverein, která disponuje významnými finančními částkami, takže se na první pohled může zdát systém profesionálnější. Na české straně ale funguje nadšení. Úžasný příklad je třeba Stezka Českem, kde se zase jednou ukázalo, že není zapotřebí sto milionů, aby vznikl úspěšný projekt. Za málo peněz hodně muziky. Jeden přístup ale nemusí vylučovat druhý, můžeme se vždycky navzájem učit.“ Podle Marcuse Hausera by v Rakousku projekt jako Stezka Českem s takovým nadšením a počtem zájemců jako u nás nefungoval.

Symbolické příběhy

Vztahy na hranicích symbolizuje jedno ze stanovišť plánované stezky, Most do údolí lásky. Úsek, kde dnes překonává Červený potok, využívaly generace předků jako standardní dopravní cestu. „Býval tam kamenný most, přes který sedláci z Rottalu nebo Josefsthalu vozili do mlýna na české straně obilí. Při vzniku železné opony šlo všechno dolů,“ vypráví Marcus Hauser. Most obnovila jeho rodina a nyní slouží jako hraniční přechod pro turisty a cykloturisty. „Tenkrát zrovna Číňani otevřeli nejdelší most na světě a říkal jsem si: dobře, tak my uděláme nejhezčí,“ podotýká Hauser. Existuje samozřejmě velmi konkrétní důvod, proč se nazývá právě Most do údolí lásky, to už ale ponechme na představivosti a zvídavosti čtenářů.

Přes most se mohou výletníci vypravit směrem k Rottalu za příběhem, který připomíná osud Josefa Madla. Narodil se v dnešním Novém Vojířově, tehdy ještě pojmenovaném Böhmische Bernschlag.

Čtyři roky musel sloužit na německé straně ve druhé světové válce. Domů se vrátil 31. května 1945, ale už tři dny předtím byl Nový Vojířov vyklizen. Přišel do rodné vesnice a tam mu bylo řečeno, že v jeho domě už bydlí někdo jiný a že musí opustit republiku,“ vypráví Marcus Hauser. „Opustil Československo přes Nové Mlýny a dorazil jen pár set metrů daleko, do Rottalu. Tam ho u čísla 13 zastavila sovětská hlídka a chtěli po něm boty. Když  jim je nedal, na místě ho zastřelili.