Byla pro vás vzhledem k tomu, že jste si nedávno zahrála v národních barvách na turnaji čtyř zemí v Rakousku, pozvánka na další reprezentační akci překvapením, nebo jste s ní víceméně počítala?

Vzhledem k tomu, že se nám povedl celý turnaj, tak jsem si říkala, že mám nejspíš šanci se dostat na další akci, ale určitě bych neřekla, že jsem s tím počítala.

Kdybyste se měla ještě ohlédnout za turnajem v Rakousku, jaký pro vás byl?

Myslím, že se mi turnaj docela vydařil. Mrzí mě, že jsem nedala gól, ale zase jsem měla nějaké asistence. Turnaj se však vydařil celému týmu, dokázaly jsme společně vyhrát všechny zápasy. Za to jsem velmi ráda.

Proti Norsku jste se blýskla hned pěti asistencemi, jimž jste dopomohla k vysoké výhře 13:2. Jednalo se o vaše bodové maximum v reprezentaci?

Popravdě jsem ani nečekala, že bych mohla dát tolik asistencí za jeden zápas a ještě k tomu za reprezentaci. Je to určitě mé maximum.

Víte, co vás čeká na přípravném kempu ve Velkých Popovicích? A jak se těšíte do Finska, kde vás čeká před Vánoci trojice zápasů? Byla jste už někdy v této zemi?

Ve Velkých Popovicích mě určitě čeká několik tréninků na suchu i na ledě, kde si myslím, že budeme dělat hlavně cvičení na souhru celého týmu, abychom mohly ve Finsku předvést dobré výkony. A do Finska se těším určitě nejvíce ze všech reprezentačních akcí, na kterých jsem zatím byla, protože proti tak kvalitnímu soupeři, jako je Finsko, jsem ještě nehrála. A v této zemi jsem také ještě nebyla. S reprezentací jsem navštívila jen země, které jsou poměrně většinou blízko České republiky, takže jsme tam většinou dojely autobusem.

Kolik akcí jste už s národním výběrem absolvovala?

Za reprezentaci jsem začala hrát v kategorii U16, kde jsem bohužel hrála jen jednu sezonu místo dvou, na vině byla pandemie koronaviru. Už v první sezoně, co jsem hrála za šestnáctky, nám zrušili nějaké akce a druhou sezonu už jsem vůbec neměla možnost hrát. Tento rok jsem poprvé v U18 a doufám, že budu moci hrát oba roky a trenéři mě budou zvát na další reprezentační akce. Kolik jsem jich absolvovala, to nevím, ale doufám, že budu podávat dobré výkony, aby mě mohli trenéři pozvat i na ty další.

Na své klubové úrovni nastupujete v Příbrami, kde hrajete společně s klukama. Je to pro vás dobrá škola? A proč jste se vlastně rozhodla pro Příbram?

Trénovat a hrát zápasy s kluky je určitě dobrá škola. Jejich hokej je rychlejší a drsnější. Myslím, že každé holce nejvíce pomůže hrát mládežnický hokej s kluky. A do Příbrami jsem se rozhodla jít, protože tam šla moje starší kamarádka a bývalá spoluhráčka, která se mnou vyrůstala ve Vimperku a později šla hrát právě tam. Protože nás ve Vimperku bylo málo, tak jsme nedokázali složit tým, a já tedy přešla do Příbrami, kde už hrála moje kamarádka. Mohly jsme na tréninky jezdit společně.

Kdo vás vlastně k hokeji přivedl a co vám na něm učarovalo?

K hokeji mě přivedl taťka, který se mě i teď snaží podporovat a pomáhat, abych u tohoto sportu mohla zůstat co nejdéle. Myslím, že mě hokej začal bavit díky týmu, ve kterém jsem vyrůstala ve Vimperku. A hlavně také díky našemu trenérovi Martinu Willmannovi, jenž se snažil tréninky dělat zábavné a chtěl, aby nás hokej hlavně bavil.

Zkoušela jste i jiné sporty?

Dělala jsem spoustu sportů, ale nikdy mě nebavily tak jako hokej. Závodně jsem jezdila na horském kole, v běžeckém lyžování a biatlonu. Ale teď už hraju jenom hokej.

Kam byste to jednou ráda dotáhla? Jaké jsou vaše hokejové sny?

Mým snem je si zahrát za reprezentaci na velkých akcích, jako je třeba mistrovství světa nebo olympiáda.