„Důvodem bylo to, že muzeum jako takové neprosperovalo, mělo zastaralou instalaci sbírek, které navíc nebyly chráněné a daly se snadno odnést. I prostory, v nichž se muzeum nacházelo, nebyly vyhovující. Tenkrát se tedy Městský národní výbor v Blatné rozhodl, že muzeum zruší. S tím, že ho možná později obnoví, což se stalo,“ vysvětlila kurátorka muzejních sbírek Michaela Mikešová.

Muzeum začínalo v prostorách dnešní budovy základní školy Jana Amose Komenského, kde disponovalo dvěma místnostmi. „Bylo to asi dáno tím, že zakladatel muzea Josef Siblík byl tehdejším ředitelem školy a věděl, že dvě třídy může uvolnit,“ zmínila kurátorka. Muzeum bylo otevřeno jeden den v týdnu, a to v neděli od 11 do 12 hodin, kdy předseda a kustod Josef Siblík návštěvníky muzeem provázel.

V roce 1922 vznikl Okresní muzejní spolek, který spravoval tehdy okresní muzeum (Blatná v té době byla okres), jeho zakladatelem byl Josef Siblík. Vrchol spolku byl ve 20. letech minulého století. Od 30. let nastal postupný úpadek, kdy muzeum během války přestalo úplně fungovat, což vedlo až k tomu, že v roce 1951 byl muzejní spolek zrušen. „Ale zároveň hned v tu chvíli vzniklo Městské muzeum v Blatné, které zde fungovalo do roku 1963. Sídlilo ve starém paláci blatenského zámku, ovšem kvůli nevyhovujícím prostorám a špatné instalaci bylo v letech 1963 až 1973 zrušeno,“ doplnila Michaela Mikešová.

Následně město žádalo o obnovu muzea, ale ustanoven byl jen Památník města Blatné jako pobočka okresního muzea ve Strakonicích. Ten zde byl v letech 1974 až 1978. Jelikož se změnily podmínky a muzeum mělo vlastní prostory v současné budově a zároveň i na zámku, město podalo novou žádost o jeho obnovu s tím, že okresní muzeum nemá kapacitu v Blatné vše kvalitně zpracovávat, dělat výstavy a podobně. „Proto 1. listopadu 1978 vzniklo Městské muzeum v Blatné, které je érou jednoho muže, a to Karla Petrána a jeho dalších kolegů. Byl zde přes 30 let, až do roku 2011. Poté záležitosti kultury převzalo Centrum kultury a vzdělávání Blatná, dnes Kulturní Plantáž Blatná,“ uvedla Michaela Mikešová.

Jaká byla porevoluční éra? „Trendem po roce 1989 byla změna představitelů v různých institucích, Karel Petrán zde ale pokračoval. A měl volnost v tom, co může prezentovat na výstavách. Velkou výzvou pro něj bylo vybudování jeho stálé expozice, kterou začal budovat v roce 2006. Jeho celé působení tady je neuvěřitelné,“ zdůraznila kurátorka.
Na úplném začátku disponovalo muzeum dvěma až třemi tisíci sbírkami, přičemž v současné době má přes 22 tisíc sbírek (z toho třeba jen přes osm tisíc fotografií). Muzeum se v současné době snaží cílit na všechny věkové kategorie. „Snažíme se výstavy koncipovat tak, aby zaujaly rodiny s dětmi, aby si tam něco našli senioři a také aby zaujaly mladé. Snažíme se zahrnout do výstav interaktivní prvky, které nejsou samozřejmostí,“ uzavřela Michaela Mikešová.