Kam vedla národní snaha dohnat po roce 1990 ostatní vyspělé státy v počtech maturantů, dnes vidíme v praxi. Maturitu má kdekdo a ze znalostí a dovedností absolventů si zaměstnavatelé zoufají. Trend je koneckoneců patrný i v redakcích našich novin. Spolehlivé jazykové korektury textů jsou vesměs schopni dělat jen důchodci. Čest výjimkám.
Zpřísnění v podobě státní maturity bylo jedině na místě a zpráva, že vysoké školy si ještě drží určitou úroveň – alespoň podle zveřejněných statistik neúspěšných studentů, je jako živá voda. Pochopitelně za předpokladu, že z toho politici vyvodí potřebná opatření. Není přece naším cílem, aby celý národ zhloupnul.

Považuji proto za dobrou zprávu, že na bakalářském studiu Technické univerzity v Liberci neuspěje 71 procent studentů, na pardubické univerzitě 69,3 procenta, na Vysoké škole báňské v Ostravě 68,9 procent a na VŠ polytechnické v Jihlavě 68,6 procent. Na Fakultě strojní Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vyhodí devět z deseti studentů, podobně jako na Technické univerzitě v Liberci. Správně tušíte, že na opačném konci žebříčku jsou JAMU, AMU a Vysoká škola uměleckoprůmyslová, kde sítem propadne jen něco nad 20 procent studentů.

Snahy o hromadné úniky před technickými obory k humanitním vypovídají něco o našich základních a středních školách, ale i o rodičích, kteří mnohdy nejsou schopni nejen dětem pomoci s učením, ale ani je přimět k práci. A ačkoliv to leckoho bude iritovat, někdejší výrok současného prezidenta Zemana, že opravdu nepotřebujeme davy kulturních antropologů, sedí jak zadek na hrnec. Dalo by se dodat – nepotřebujeme zástupy nezaměstnaných antropologů, protože společnost jako taková má úplně jiné základní potřeby.

Za zmínku stojí, že v úspěšnosti vysokoškoláků jsme na mezinárodním chvostu spolu s Belgií, Portugalskem, Nizozemskem, Rakouskem a poslední je Chile. Naopak na čele žebříčku jsou Velká Británie, Irsko a Litva.

Státní maturita i se svými mouchami se už stala určitou korekcí a v učilištích znovu pozvolna přibývá žáků, pro které je řemeslo dobrá volba. Zbývá tedy ještě najít brzdu i pro záplavy mladých lidí, kteří se hrnou na vysoké školy jen proto, že si budou půl roku užívat v Praze nebo jiném velkoměstě, bydlet a stravovat se výhodně na koleji, jezdit na studentské slevy tramvají a díky bezplatné veřejné dopravě teď i po republice – třeba ke kadeřnici do Brna. To je autentický poznatek.

Jestliže stát avizuje, že neúspěšní studenti stojí miliardy, je otázkou, zda je potřeba, aby do 26 let nastupovali na půl roku postupně na několik vysokých škol a setrvávali tam do první zkoušky, než je vyhodí vysokoškolští pedagogové, kteří podle zveřejněných tabulek ještě snad drží vlajku úrovně českého školství.

Když se možnosti prodlužování nezodpovědného mládí omezí a současně i zpřísní bivakování na dávkách úřadu práce, může nastat kýžený příliv pracovní síly na místa, která zejí prázdnotou. Zaměstnavatele pak potěš Pánbůh. Minimálně prozatím.