Prázdniny se nám přehouply do druhé poloviny, která je mimochodem vždy nějak kratší než ta první, a já vzpomínám na zážitky a události, které mi za uplynulé čtyři týdny utkvěly v paměti. Nic světoborného, ale přesto se ráda podělím.

Když někam cestuju, tak stejně tak jako jiní, kteří potřebují nocleh, využívám rezervací online. Co mi ale vadí, jsou maily, které pod rouškou pohodlného a rychlého odbavení žádají předvyplnění osobních údajů. Pracovala jsem pár let jako recepční – pas nebo občanka, minutka a bylo hotovo. A teď? Turisto, vyplň si sám… Tak to tedy já ani omylem.

Podobně s trendem samoobslužných pokladen. Možná mají význam ve spěchu u pár položek, ale když nespěchám, tak k nim nikdy nejdu, což je vlastně stále. Platím dost draze za zboží, nemyslím si, že bych si to měla ještě odpracovat.

Při cestách mnohé slyším, protože nejsem ponořená do sledování sociálních sítí. A občas je to tragikomedie. Dvě dívky. Hezké sedmnáctky, jak jsem zjistila. Přes spousty vzájemných oslovení během cesty, počínající výrazy jako kámo, vole, přitvrzující pí.o a hodnotící nepřítomné slovy – jsou to mr.ky, se mi nepodařilo vyslechnout, jak se dívky jmenují. Přesto jsem se nechtěně dozvěděla, že jedna z nich nežrala celej život brambory, protože jsou na blití, až dneska nuceně jeden u babičky snědla a kámo, nebylo to tak strašný. Výživný byl ale komentář: „Ty vole, já dneska žrala prvně v životě jídlo chudejch…“ No, bylo mi z toho smutno.

Ale ještě víc jsem zesmutněla, když jsem se ten večer dočetla, že zemřela rocková heavymetalová legenda Ozzy Osbourne. Člověk, který měnil hudební svět, kontroverzní muzikant, geniální skladatel, alkoholik, narkoman. Přesto byl člověkem s velkým srdcem, někde uvnitř třímala empatie, laskavost a pokora, jeviště je ale prostě jeviště a démoni vykonávali své. Jedna z jeho posledních písní se jmenuje v překladu Bohové rokenrolu. Krásná balada, těžko přenositelný text, ale konec stačí – kdo se za mě bude modlit?

Já ano, protože Ozzy Osbourne, princ temnot, přišel ze stínu a nakonec se stal světlem. Mnozí to mají opačně, jsou ozářeni světlem a nakonec padnou do propasti zla, tmy a nenávisti.

A tak jsem s vnukem četla Foglarovy Hochy od Bobří řeky, kde kamarádství, čestnost a pomoc bližnímu má v životě vždy své místo. K tomu slouží jeho bobříci. Dost lidí by si mohlo uložit bobříka slušnosti, protože názor, zejména ten politický, se dá vyjádřit, aniž bychom druhé uráželi…