Hodně jsem přemýšlel nad tím, co vedlo jednotlivé okresní konference k nominaci právě mojí osoby. Do hlavy samozřejmě nikomu nevidím, ale jsem přesvědčený, že hlavním motivem je hlad po změně. Naše strana totiž není v dobré kondici a to na všech jejích úrovních. Náš pád je souhrou mnoha chyb, neochotou sebereflexe minulých vedení, ale mnohdy také vnitrostranických válek o moc a zákulisní vliv.

Připravil jsem proto několik bodů, jak tuto situaci změnit.

Můj program:

Hádky, ostré výměny názorů a to, že si čas od času někdo vjede do vlasů, je přeci normální. Tak by to mělo
vypadat v každé demokratické straně a v ČSSD možná dvakrát tolik! Proč? Protože ČSSD byla od nepaměti
stranou mnoha různých světů. Potkávají se v ní mladí, staří, dělníci, učitelé, doktoři, chudí, bohatí, zdraví i
nemocní. A právě pro tuto různorodost nemůžeme čekat, že budeme mít na věci vždycky stejný názor.
Důležité je umět se o problémech bavit. Musíme se naučit vzájemně si naslouchat, diskutovat a umět se
dohodnout. Stejně tak důležité je respektovat kolektivní rozhodnutí a své osobní ega nebo problémy řešit za
zavřenými dveřmi. Tento princip musí být platný jak pro tu nejmenší místní organizaci tak třeba i pro
předsednictvo ČSSD nebo poslanecký klub.

Úspěch není hřích

Zvlášť v této těžké hodině pro ČSSD je třeba se zamyslet nad tím, jak se v některých případech stavíme k potencionálním stranickým konkurentům. V duchu principu prvního odstavce mého programu mi jistě prominete, když nebudu konkrétní. Byl jsem v minulosti svědkem mnoha „zářezů“ kandidátů jenom pro to, že se jejich straničtí kolegové báli jejich možného úspěchu. Tento princip musí skončit. Je evidentní, že vnitrostranické politikaření nás přivedlo do stavu klinické smrti. Pokud u někoho můžeme čekat úspěch, musíme mu naopak připravit dobré zázemí a dobrý servis. Pouze v tom případě, že budou naši kandidáti cítit podporu ze strany krajského vedení mohou vést úspěšné kampaně a plně prezentovat program ČSSD.

Dalším bodem, a ten je pro mě zvlášť důležitý, je odstranění „rebelské“ nálepky z čela jihočeské ČSSD.
Opravdu nechci v tomto článku nikoho osočovat a rád rozvinu své myšlenky detailněji za zavřenými dveřmi
na krajské konferenci v Táboře. Pointou této myšlenky je pouze prostý fakt, že jihočeská ČSSD je součástí
velké rodiny, která se skládá ze 14 částí. Stejně jako naší straně neprospívá, když se skrz média řežeme jako
psi hlava nehlava, pak už vůbec nepomáhá, když naše krajská organizace veřejně okopává kotníky
předsednictvu. Nevykládejte si to prosím tak, že někoho nabádám, aby mlčel. Je potřeba, abychom mluvili a
aby každý hlas byl slyšet a měl stejnou váhu. Nesmí být rozhodující, zda je to hlas člena nejmenší místní
organizace nebo je to hlas ministra vnitra. Jen je třeba tento hlas pozvednout na schůzích, konferencích,
sjezdech a naučit se kritiku mířit do očí a ne na internet nebo do televize.

Chci vrátit ČSSD tam, kam patří. Musíme získat zpět důvěru občanů, jejich rodin, našich sousedů, kamarádů
a to nebude rozhodně snadné. Bude to běh na dlouhou trať a čeká nás tvrdá práce. Já jsem vám svůj recept
na reformu strany představil a teď už je to na vás.

JUDr. Ondřej Veselý

(autor je poslanec sněmovny a místostarosta města Písku, zveřejněným rozhodnutím se stává vyzyvatelem Jiřího Zimoly)