Právě z ukrajinské komunity lze získat informace, že s testováním a informacemi o nákazové situaci je to v jejich zemi velmi problematické. České firmy, zejména stavební, zase mají problém bez Ukrajinců vůbec fungovat.

Opatřením platným od zítřka se stát vyzul ze zodpovědnosti a přehodil ji na zaměstavatele. Pokud by měla státní administrativa skutečně zájem chránit české obyvatele, musel by stát vyžadovat negativní test od cizinců z rizikových zemí už při přestoupení hranic České republiky a nikoliv, až když přijdou do práce. Jinak celé opatření působí dojmem, že o ochranu lidí až tak nejde. Možná o potichu cílené navýšení promořenosti obyvatelstva se sem tam nějakou obětí? Protože nákaza se z ubytoven a dalších míst, kde se cizinci soustřeďují, logicky záhy dostane mezi českou populaci. Tito lidé nežijí v izolaci, chodí do obchodů, jezdí veřejnou dopravou.

Hlavní důvod, proč zřejmě není zájem postavit na hranici nepropustnou bariéru, bude ale ekonomický. Firmy, které potřebují manuální dělníky, se dnes bez cizinců již neobejdou. Mladí Češi mají skoro všichni maturitu a požadují od úřadu práce „zaměstnání v bílém límečku.“ Kdepak montérky!

Opatření, kterým na začátku 50. let minulého století československá vláda převedla 70 tisíc administrativních sil do výroby, dnes nepřipadá v úvahu, přestože na úřadech pravděpodobně přebývá lidí mnohem víc. Ruce na manuální práci, bez které však ani dnes nevyroste dům, do obchodu nedoputuje mléko a koneckonců ani auto nesjede z výrobní linky, bohužel chybí. Kdo tedy bude pracovat rukama? Do avizované doby kompletní robotizace máme daleko a jíst a bydlet se chce i teď.