Bylo to už podruhé v krátkém čase. Nedávno jsem se dočetla v materiálech milevské městské rady, že nebytové prostory dostává do pronájmu T. Herout. „Takže Tomáš Herout?,“ ptala jsem se místostarosty. „Ne, Tereza Herout,“ pravil muž z radnice, který naštěstí nemá s identifikací problémy. Jeho příjmení je české, jasné, srozumitelné. Moje taky.

Jenže horní komora parlamentu na začátku července schválila, že všechny Češky si nyní budou moci nechat úředně zapsat své příjmení v mužském tvaru. Netuším, jestli už tento zákon podepsal i prezident, každopádně je tu zřejmě tato společenská poptávka. Jinak by se tím zákonodárci nezabývali.

Možnost žádat o oficiální uvádění příjmení bez přípony -ová dosud měly jen cizinky, české občanky s trvalým pobytem v cizině nebo ženy, jejichž manžel je cizinec. Stejnou možnost nepřechylování svého příjmení mají i české občanky, které mají jinou než českou národnost. Běžné Češky toužící po mužském tvaru si prostě některou z těchto podmínek vymyslely, nikdo to stejně neověřoval. Tak mi to řekli na matrice. Sněmovna tedy na návrh někdejší ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO) tyto podmínky zrušila. A Senát souhlasil.

Říkám si – jak tedy budeme napříště idendifikovat u dam Arbet a Herout pohlaví? Jak je možné, že české ženy budou mít mužská příjmení, zatímco čeština přechyluje jména cizinek a klidně pracuje s Angelou Merkelovou, Hillary Clintonovou, aktuálně z olympiády s trojskokankou Yulimar Rojasovou nebo plavkyní Emmou McKeonovou, ačkoliv má na čepici napsáno McKeon.

I v cizině naše ženská příjmení respektují. Když ve Wimbledonu předávali Karolíně Plíškové talíř za druhé místo, znělo od moderátorů Karolina Pliiiskovaaa přímo roztomile. A neříkali jí Plíšek.

Pokusila jsem vygooglovat na toto téma různé statě. Diskuse se odvíjejí od argumentů, že přechylování je u českých příjmení pozůstatek patriarchátu. Rozuměj – Nováková, kdysi Novákova, tj. patřící nějakému Novákovi.., až po námitky, že cizinkám naší příponou komolíme jména.

Když pominu, že člověk do poslední chvíle nebude vědět, jestli ho za dveřmi s nápisem Arbet čeká muž, žena nebo kdesi v zemi údajně vyspělejší té naší nějaké „to“ – pro případ, že ještě někdo nemá o svém pohlaví jasno, tak co bude se skloňováním? Půjdu k doktoru Arbetovi, ale k sestřičce Arbet? Nebo taky k doktoru Arbet? Nebo k sestřičce Arbetovi? Hlavně ne k Arbetové, to jsem pochopila…

V jedné z debat jazykovědkyně a soudní znalkyně v oboru jmen a příjmení Jana Valdrová řekla, že ženy zkrátka ponesou důsledky svého rozhodnutí. Nejsou nesvéprávné, počítají s tím. Ale co my ostatní s tím totálním chaosem?