Masaryk si moc dobře uvědomoval, že každý, i nevelký národ, má nezpochybnitelné právo na svou svébytnou existenci, jež ho činí šťastným. Jako demokratický socialista, byť nemarxistického typu, dobře věděl, že drobný hospodář pečuje o své pole s větší láskou a s většími výnosy než velkostatkář. Masaryk byl bytostně přesvědčen o tom, že idea, v níž věřil, tedy idea společného československého národa, je vektorem samotné prozřetelnosti našich národních dějin.

Masarykovo myšlení vychází z kontinuity odkazu Mistra Jana Husa, Petra Chelčického, Jana Ámose Komenského až po romantizující a idealistické vyvrcholení dějinného pohybu, které formuloval Otec národa František Palacký. Právě v lidu a národu jako celku spatřoval Masaryk onu Vyšší prozřetelnost, jež má vznešený cíl – mírové a harmonické soužití malých i velkých národů ve střední a jihovýchodní Evropě.

První československý prezident si za svého nejbližšího spolupracovníka dobře zvolil Edvarda Beneše, bez něhož, jak sám konstatoval, bychom republiku nikdy neměli. Teprve Edvard Beneš dovršil onu Masarykovu vizi prozřetelnosti, a to naplněním husitských a reformačních ideálů, tedy dokončením národní a demokratické revoluce.

I dnes se stávají Masarykova slova velmi aktuálními, zejména pokud se vrátíme k Masarykovu varování před věčnou snahou Němců o Drang nach Osten, před níž Masaryk velmi vážně varoval jako před trvalou hrozbou pangermanismu. Tomu se snažil čelit právě vytvořením slovanských států založených na jednotě a svornosti. Masaryk nikdy nechtěl dopustit, aby se slovanská krev prolévala ve válkách proti jiným Slovanům za germánské či obecně anglosaské zájmy.

„Život je věčná reforma,“ pravil TGM. „Zítřek mě změní, ale zůstanu věrný sobě a svému Bohu. Vyšší moc potřebuje na zemi své pomocníky…“

Naše republika se zrodila z dlouhého úsilí a práce mnoha generací národa Jana Husa a nese v sobě ideál Božích bojovníků, hledajících Pravdu v ideji nejvznešenější – v rovnosti. Byl to právě odkaz Mistra Jana, který vdechnul naší první republice (proti níž jsou dnes vedeny podlé útoky ze strany monarchistů a revanšistů) onen étos mravnosti, pravdy a respektu k humanitě. Světlo čistého plebejství, svobody a slovanské demokracie tak v roce 1918 silou mravní prozřetelnosti zvítězilo nad temnotou pangermanismu a aristokratismu.

Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem… (Z provolání Národního výboru československého ze dne 28. října 1918.)

Nezapomínejme, že jen v Pravdě a Rovnosti se rodíme i umíráme jako skutečně svobodní lidé!

Marek Adam

(Příspěvek k „nedožitým“ 108. narozeninám společného státu Čechů a Slováků)