Tyto kočky však tvoří pouze část kočičí pouliční populace. Jak řešit například koťata? Nechat je vyrůstat na ulici a udělat z nich další toulavé kočky? Nebo jak naložit s kočkami, které jsou zdomácnělé a staly se nedobrovolně toulavými, protože jim zemřel majitel nebo se jich lidé nevybíravým způsobem zbavili? Tyto kočky jsou krotké a mazlivé, chtějí lidskou společnost a jen čekají, až se u nějakého domu otevřou dveře, aby mohly vklouznout dovnitř a trochu se v zimě zahřát.

Mnozí z vás určitě vědí o čem píšu, protože právě tato zvířata přinášíte do depozit a útulků, aby našla nový láskyplný domov a nepřejelo je auto. V neposlední řadě (tedy spíše v první linii) jsou tu ale ony kočky „divoké“, které by na doporučení ministerstva zemědělství, se kterým se ztotožňují i ochránci zvířat a veterináři, měly být po kastraci hospitalizovány (kočky 10 dní a kocouři 5 dní). Toto považuji za zcela klíčové, jelikož pokud u zvířete nastane po kastraci nějaká komplikace (a stává se to!), tak si samo nepomůže a hrozí, že bude někde umírat v bolestech. Proto je nezbytné, aby se každé zvíře nejdříve pod dohledem zahojilo a teprve poté bylo znovu vypuštěno na svobodu. Problém však je, že veterináři na malých městech nemají na hospitalizaci většího počtu zvířat podmínky. A právě pro tyto všechny případy, které jsem teď vyjmenovala, by se kočičí útulek náramně hodil

Město Milevsko mělo v nedávné době již nakročeno správným směrem. O městském kočičím útulku vážně uvažovalo a jednalo. Pokud by byl projekt realizován, předběhlo by tak Písek i Strakonice a šlo jim příkladem. V této souvislosti se v Milevsku diskutovalo o třech objektech. Nakonec se však ukázalo, že dva z nich se nacházejí v nevyhovující lokalitě a třetí objekt je bohužel v natolik špatném stavu, že by jeho zprovoznění bylo pro město příliš nákladné. Milevsko nakonec nalezlo provizorní řešení a uzavřelo spolupráci se dvěma soukromými depozity. Jedná se však o malá zařízení s velice omezenou kapacitou, proto budou striktně přebírat pouze zvířata odchycená městskou policií nebo od odboru životního prostředí. Pokud tedy naleznete v Milevsku kočku, která potřebuje pomoc, volejte městskou policii 156 nebo kontaktujte na městském úřadu odbor životního prostředí. Zvíře bude odchyceno a převezeno do jednoho z depozit, kde se mu dostane potřebná péče, kterou se město zavázalo následně uhradit.

V únoru 2020 je rovněž plánován další odchyt toulavých koček, aby mohly být kastrovány. O termínu odchytu bude veřejnost včas informována, aby si každý svou kočku mohl držet pod dohledem a nehrozilo, že bude odchycena. Poté budou ještě pro jistotu všechny odchycené kočky zveřejněny na webových stránkách města a pokud se majitel do týdne od zveřejnění nepřihlásí, budou kastrovány. Po rekonvalescenci budou vypuštěny zpět do původní lokality. Krotké kočky, které budou jevit známky, že někomu patřily, bude možno adoptovat.

Osobně jsem zastáncem toho, aby všechna tato zvířata byla potom přikrmována – pokud tak do té doby nikdo nečinil, protože pokud zvíře hladoví, má oslabenou imunitu a je náchylné k různým onemocněním a přenosu parazitů jako ušní svrab apod. A jak se mnozí mylně domnívají, lovením myší se rozhodně kočka celoročně neuživí. Rovněž mléko je pro dospělé jedince nevhodné a nedostačující. Oproti tomu dobře krmení jedinci bývají zdraví a má to další výhodu, že jsou na očích, takže kdyby se něco dělo a přišlo třeba zranění, můžeme zasáhnout.

Tak držte, prosím, kočkám palce! Koneckonců jsme jim tento osud přichystali my, lidé. Zvířata nemají v naší civilizaci příliš na výběr.

Marcela Árendášová, Liga na ochranu zvířat Písek